Nedávno jsem dostala několik otázek týkající se témata soft skill a hard skills. Věřím, že vám můžou být moje odpovědi ku prospěchu. Má podle Vás smysl rozdělovat soft skills a hard skills? Není to už přežitek? Ano má to smysl, protože se ve své podstatě jedná o 2 rozdílné oblasti. Hard skills (tvrdé dovednosti) vnímám jako znalosti a techniky,...
Argument pro ty, kteří z přepracování skončili v nemocnici nebo „jen“ na delší neschopence, protože fyzické tělo už si nenechalo od toho velitele v hlavě poroučet a prostě spustilo záchranou brzdu. Vypnulo a váš mozek už mu neporučí. Začíná to pěkně plíživě….– Aničku jsme vyhodili, budeme hledat náhradu, zatím to dělej za ni…. a takto se to stane s Pepíčkem a možná i dalšími, kteří nikdy...
aneb povídka Jak chodil mravenec do práce… Mravenec přicházel každý den časně zrána do zaměstnání a začínal pracovat. Vyráběl a byl spokojený. Jeho šéf Lev se podivil, že mravenec pracuje bez dohledu: „Jestliže pracuje tak dobře bez dohledu, nemohl by snad pracovat ještě lépe, kdyby na něj někdo dohlížel?“ Lev proto zaměstnal jistého Švába, který měl bohaté zkušenosti v oboru personalistiky....
Protože zdaleka nejde jen o to si s někým popovídat u kafíčka, jak si řada lidí myslí. Nejde ani o to najít v CV klíčová slova typu „5 let zkušeností v obchodě, zkouška FCE“. To zvládne klidně i robot, nebo sourcer, který nemusí umět číst v lidech. Úkolem recruitera není ani ověřovat hard skills. Ty samozřejmě v CV vidí a jsou prvním filtrem. Do hloubky je...
(a nejen v personálních agenturách). Samozřejmě se nedá generalizovat. Znám lidi naprosto nekompetentní na roli HR a přesto sedí na svém místě u jednoho zaměstnavatele roky a taky znám skvělé lidi, kteří umí řemeslo výborně a přitom vypadají jako fluktuanti. Přemýšlela jsem, čím to může být a napadá mě několik možností ✔ Zkreslená představa o tom, co práce HR obnáší, že nejde jen o přátelské...
kteří jsou ve firemní hierarchii pod vámi a nevěříte jejich práci, nikdy to nebude fungovat, i kdyby pro vás pracovali ti nejlepší v oboru. Někteří se budou pár týdnů, měsíců nebo let snažit ukázat, že svoji práci dělají dobře, ale jak to tak u tahounů bývá, časem se to zlomí a není cesty zpět. Odejdou bez jediného slova. Recruiteři, poznáváte...
Nepřestává mě fascinovat, jak se někteří obklopují lidmi, kterým říkám „indulona“. Lidmi, kteří budou říkat přesně to, co chce manažer slyšet, i kdyby to byla největší hovadina pod sluncem. Ego se tetelí blahem a pocit vlastní důležitosti roste. Manažeři, kteří si indulony „pěstují“, obvykle dělají totéž i u svého manažera. Podlézají, intrikují. Úspěchy svých lidí si přivlastňují a naopak...
zněl titulek a k němu diskuse (odkaz v komentáři). Já osobně bych to napsala malinko jinak. Laskavost, empatie a dobrota můžou schovávat tzv. „měkkého manažera“. Ten mnohdy některým lidem v týmu neúměrně ustupuje a to pak demotivuje zbytek týmu, který tu práci musí odpracovat. Nebo i to, že není vůle říct managementu, že jejich požadavky jsou nereálné. Zavděčit se všem za každou cenu...
nejen ve firmách. Vnímám tento fenomén jako silné tlačení přesvědčení, že se máte na vše dívat pozitivně, bez ohledu na to, v jaké situaci se skutečně nacházíte. Je to nebezpečná ide..logie, která ignoruje reálné problémy do okamžiku, kdy vybublají a vybuchnou jako sopka a zničí vše kolem. Lidi ve spodních patrech dostávají rozkazy od stolu, které teoreticky zní vznešeně a idealisticky (nevejde...
Víte, co takovému kandidátovi nepřímo říkáte? Třeba to, – kdo bude mít v komunikaci poslední slovo!– že se ve firmě nejspíš škudlí a další navýšení bude v nedohlednu.– že si má příště při pohovoru říct o výrazně víc, protože firmy budou smlouvat. A přitom, pokud člověk dostane třeba jen o tisícovku hrubého víc než si řekl (a je v limitu budgetu,...
