TYPICKÝ TRIK MANIUPLÁTORŮ

Říkejme jí třeba Lucie.
Byla tichá, pracovitá a spolehlivá. Ten typ člověka, který věří, že když bude dělat svou práci dobře, výsledky si ji najdou samy.
Jenže netušila, že se někomu ve firmě znelíbila.

Nezačalo to konfliktem.
Spíš drobnými nedorozuměními.

Postupně se kolem ní objevovalo zvláštní napětí, které neuměla pojmenovat.
Když něco udělala, bylo to špatně.
Jenže když v podobné situaci neudělala nic, bylo to špatně taky.

Lucie se začala hlídat a hledat chybu v sobě. Zvažovala každé slovo. Přemýšlela, jestli má komunikovat jasněji.

Chvíli měla pocit, že je příliš submisivní. V jiné situaci zase jestli není moc iniciativní, jestli nepřekračuje svoje kompetence.
Začala pochybovat sama o sobě a žila v neustálém napětí.

Když se někomu svěřila a naznačila, co se jí děje, dostávala reakce typu:
„To je asi jen nedorozumění.“
„Určitě si to bereš moc osobně.“
„Tohle se v práci prostě stává.“

Jenže mezitím běžel paralelně jiný příběh.
Tiše, bez emocí. Ale o to víc systematicky a zákeřně.

Jedna kolegyně postupně „uváděla věci na pravou míru“. Každý zvlášť slyšel její verzi. Samozřejmě vždy klidnou, racionální, logicky znějící. Pokaždé s jemným podtónem: Problém je Lucie.

Lucie v jeden moment připustila, že nejde jen o osobní antipatii a je třeba to řešit formálně. Obrátila se na nadřízeného a na HR. A tam přišlo další nemilé překvapení.

Všichni už přece „věděli, jak to je“. Nikdo se neptal na její pohled. Nebyl důvod. Téměř neprůstřelný příběh už existoval. Všichni věděli, ke komu vedou cestičky a tak není pochyb, že „vrahem je zahradník“.

Ukázková a zákeřná manipulace v pracovním prostředí.
Ne křikem. Ne otevřeným útokem.
Ale dlouhodobým vytvářením obrazu, ve kterém sebemenší chyba působí jako důkaz a obrana jako agrese.

Manipulátor používá postupy, ke kterým by se slušný člověk nikdy nesnížil, a právě proto je těžké je rozpoznat.
Mění realitu po kouscích. Ovlivňuje pohled okolí. A člověk, o kterém se mluví, často vůbec netuší, že se o něm nějaký příběh vypráví.

Když se to dozví, bývá už pozdě.
Kdo to nezažil, často neuvěří, že se něco takového může dít.

Pokud vám tenhle příběh připadá povědomý, nejste v tom sami.
A pokud ho čtete a říkáte si, že „tohle se přece nestává“, možná jste jen stáli jinde.

O tom se přece nemluví…. Nemluví, ale mělo by. Tahle témata si zaslouží světlo. I kdyby jen proto, aby ti, kteří mlčeli, věděli, že nejsou neviditelní.

Ano, i tyto situace řešíme v rámci kariérních konzultací...a nebývá to zřídka. Proč? Protože špatné věci se nedějí kvůli několika špatným lidem, ale proto, že dobří lidé mlčí.