Všimli jste si, že když si pořídíte NOVÝ MODEL NĚJAKÉHO VÝROBKU, že jste mnohdy zklamaní, že chytré funkce jsou nahrazené něčím, co je nepraktické a přidaná hodnota výrobku je nižší než toho pár let starého? Podobně je to s NOVÝMI PROCESY, pokud je důvod jen něco udělat a vykázat aktivitu. Vymýšlí se změny pro změny, ale nejde se...
kterou jsem ochotna dát. Pokud chcete práci, která neskončí ve zkušebce (protože vzájemné očekávání přineslo velké zklamání), BUĎTE U POHOVORU SAMI SEBOU. Jestli je to práce pro vás, tak to vyjde. Pokud ne, pak1) to nebylo místo pro vás a nebyli byste tam spokojení,2) možná neumíte dobře prezentovat svoje kvality (mluvíte příliš obecně, neodpovídáte na otázky apod.) a můžete...
Před téměř 25 lety mi pomohl „cizí člověk“, který utekl v 68. z ČR a jako lékař pak působil zbytek života v Austrálii. Když jsem nedostala vízum, abych tam přijela za svým přítelem, nabídl mu, že mi napíše pozvání a zaručí se za mě. A udělal to nejen on, ale i jeho exmanželka! Byli jsme pro něj naprosto cizí lidé. Svět se mi otočil o 180...
nebo nevím, jak to napsat. Prostě se mi postupným sledováním a mým vlastním „sociologickým průzkumem“ u pohovorů nejčastěji u vyzrálých osobností opakovaly následující zkušenosti: 1) PRACOVALY NĚJAKÝ ČAS V ZAHRANIČÍ A je jedno, jestli to bylo nejdřív na škole a jednalo se o klasický úklid, zákaznický servis nebo prostě něco jiného. Člověk si musí umět poradit v naprosto novém světě v cizím jazyce, s neznámými...
je darem i prokletím v jednom. Když už si myslím, že mám toto téma zpracované, přijdou hluboké emoce nepřijetí, které mě z toho omylu vyvedou a já má pocit, že stojím opět na začátku. S věkem je takových stavů naštěstí méně a už netrvají týdny/dny…. ale jen dny/hodiny. Hypersenzitivita není o tom, že kolem vás musí lidi chodit po špičkách, berete si věci víc...
smysl pro detail, plná pozornost a naslouchání okolí. To všechno jsem zachytila v této mé víkendové momentce z mobilu, kdy jsme jeli na chvíli protáhnout kola. Při konzultacích a pohovorech přesně toto používám a přidávám ještě něco navíc: poslouchám pozorně vaše životní příběhy, vnímám, co je pro vás důležité, všímám si detailů pro vybudování architektury souvislostí, sleduji jak přemýšlíte a jaká energie...
Jaké otázky by si profesionální personalisty/HRista neměl dovolit? Které dotazy mohou porušovat i zákon?Zákoník práce definuje, že zaměstnavatel se může ptát jen na údaje, které bezprostředně souvisejí s přijetím do pracovního poměru (např. jaký obor vystudoval, pro jaké zaměstnavatele pracoval, ověření jazykových a odborných znalostí apod.). Zakázané jsou otázky, které lidi diskriminují např. z důvodu sexuální orientace, etnického původu, národnosti, politických...
Firmy skuhrají, že nemají dost lidí a přesto mají mnohé v globálních cílech např. – min. 40 % náborů žen (bez ohledu, jestli se jedná o ryze technický obor), – min. 1 doporučenou ženu na každý nábor, – min. 40 % žen v manažerských pozicích, – X % pohlaví, které není ani ženské ani mužské…. atd. Je to jako kdybych měla hlad...
to je prostě evoluce. Všichni víme, že části těla, které živé organismy nepoužívají, postupně přestanou plnit svoji funkci a odumírají. A velmi podobně je to s našimi smysly. Jakmile je přestaneme používat, postupně oslabují a my se stáváme závislejší. Jednoduchým příkladem jsou vychytávky v autech. Po čase s automatem a kamerou bude mnohem horší jezdit s autem s řazením a couvat jen se zrcátkem. Můžeme se...
aneb trošku obměna jednoho známého pořekadla „Když si myslíte, že to zvládnete, nebo nezvládnete, pokaždé máte pravdu.“ Jak to myslím? Tak, že pokud s někým pracujete a on vám bude neustále podsouvat, že – něco neděláte dobře, – vaše věty obracet a vytrhávat z kontextu a – hledat chyby i tam, kde nejsou, časem dojde k tomu – že přestanete mít...