Ukažte mi člověka, který je na začátku ledna plný energie, dokonale odpočatý po Vánocích (navíc, když zrovna ty poslední vyšly pouze na 1 svátek o pracovním dni), natěšený na vše, co se na nás valí… Nedávno jsem se potkala s kamarádem a líčil mi, kolik lidí ty enormní tlaky nezvládá. Že jsou zadlužení, roky budované firmy krachují, přicházejí o práce, hrozí jim exekuce, oni...
Zejména na sítích to jde těžko poznat, kdo je kdo…. zamyslela jsem se, jak to někteří z vás mají a na kolik by mě o překvapilo. JJ, málokdo mi to věří, když mě slyší v telefonu, že jsem introvert. Mnoho lidí má totiž stále chybně zafixované, že introvert je automaticky puťka, která sedí v koutě a extrovert je někdo, koho je nutně...
nejen ve firmách. Vnímám tento fenomén jako silné tlačení přesvědčení, že se máte na vše dívat pozitivně, bez ohledu na to, v jaké situaci se skutečně nacházíte. Je to nebezpečná ide..logie, která ignoruje reálné problémy do okamžiku, kdy vybublají a vybuchnou jako sopka a zničí vše kolem. Lidi ve spodních patrech dostávají rozkazy od stolu, které teoreticky zní vznešeně a idealisticky (nevejde...
Víte, co takovému kandidátovi nepřímo říkáte? Třeba to, – kdo bude mít v komunikaci poslední slovo!– že se ve firmě nejspíš škudlí a další navýšení bude v nedohlednu.– že si má příště při pohovoru říct o výrazně víc, protože firmy budou smlouvat. A přitom, pokud člověk dostane třeba jen o tisícovku hrubého víc než si řekl (a je v limitu budgetu,...
protože svět je plný zkratek, domněnek a dát nálepku je tak snadné. Téma, které bylo ve vzduchu v různých formách už nějaký čas a trvalo mi, než jsem to pojmenovala. Kdo z vás nepatřil mezi kápa ve škole a jen odrážel jejich přiblblé narážky o tom, co si o vás myslí. Urážky, hloupé uhihňávání a ukazování prstem na vás, které vás zraňovaly do morku kostí,...
a pak mnohdy obrovské zklamání, že se to buď nedostaví, nebo je to pryč během chviličky. Až tak, že si říkáme, jestli se nám to nezdálo a bylo to skutečné… Ano, mluvím o Štědrovečerní večeři a nadílce, ale úplně stejně to platí o jakémkoliv cíli, po kterém toužíme. Dosáhnout nějakého KPI´s, nějaké ceny, nějakého vítězství v soutěži, ale taky získat dokonalou...
Čas na rozjímání se mnohdy přihlásí sám, ať se nám to líbí nebo ne – třeba v podobě smutku a negativních pocitů, i když zrovna prožíváme krásné období a objektivně bychom měli být veselí, šťastní. Udělat si VĚDOMĚ ČAS NA ROZJÍMÁNÍ dneska považuju možná za ještě důležitější než neustálé hltání informací (čtení, samostudium, kurzy…), kterými se sice inspirujeme a učíme se, ale současně...
Znáte to taky? S někým si jen pár minut povídáte a máte pocit, že se znáte věky. Rozhovor plyne a vy si uvědomíte, že jste mohli být sami sebou, nebát se říct, co cítíte, své názory…..a občas to vypadá, že jeden by mohl v mžiku doplnit větu toho druhého. To VZÁJEMNÉ SOUZNĚNÍ je tak silné. Podobné je to i s některými...
Ne, nemyslím si, že zdrojem veškerého zla ve firmách jsou jen manažeři, jak si někteří můj předešlý post zjednodušili. Život není černý nebo bílý. Pojďme se spolu na chvíli vcítit do role manažera. Mnoho z nich je hozeno do rozbouřené vody a vlastně neví, jak tu novou roli uchopit. Upřímně, jako podřízení přesně víme, jak bychom v roli manažera fungovali my....
aneb pojďme se nebrat příliš vážně a trošku se sami nad sebou zasmát. Volně inspirováno „typy rodičů“. Každý z nás, pokud je pod tlakem, obvykle sklouzne k tomu, co má vryté hluboko…. i když někdy i ví, že je to špatně. Ale prostě zareaguje impulzivně a až zpětně přemýšlíme, co máme příště udělat jinak. Někdy víme, někdy ani nevíme jak jinak...
