Korporát = zlo & malá rodinná firma = ráj na zemi?

Je to fakt až tak černobílé?

Řada lidí odchází z korporátu do menších českých firem s představou, že tam najdou opak toho, co zažívali dřív, tj. že:
✔️ budou mít lepší přehled o tom, co se ve firmě skutečně děje,
✔️ stanou se součástí rozhodování a směřování firmy,
✔️ dostanou prostor ukázat to nejlepší ze sebe a někdo to ocení,
✔️ procesy budou jednodušší a transparentnější (a rychlejší),
✔️ změny půjdou prosazovat snáz,
✔️ vztahy budou otevřenější a upřímnější.

Čím větší a naivnější očekávání, o to větší bývá zklamání (čest výjimkám).

Z mého pohledu totiž to, jak se nám ve firmě pracuje, neurčuje primárně její velikost, ale spíš kombinace:

🌷 konkrétních (ideálně vyzrálých) lidí, kteří mají největší vliv na naši práci (šéf/šéfová, kolegové se kterými často spolupracujeme, zákazníci…),

🌷 smyslu toho, co děláme a proč to děláme,

🌷 a „mikrosystému“, ve kterém fungujeme.

Korporát je natolik velký celek, že ho tvoří mnoho mikrosystémů. Můžete pracovat v týmu, kde věci fungují skvěle a hned vedle je oddělení, kde to nefunguje vůbec (jako byste byli v jiné firmě).

Naopak když je v malé firmě toxické prostředí, není kam se odklonit a věnovat se své práci bez toxických vlivů, které kradou energii.

Podle mých zkušeností tak není velikost firmy sama o sobě zárukou ani štěstí ani frustrace. VŠECHNO JE O KONKRÉTNÍCH LIDECH = všechno je o nás samotných.

Tam, kde to má smysl, můžeme zkusit navrhnout změny, ale pokud to dlouhodobě nejde, nezůstávejte v toxickém prostředí dlouho. Ale o tom zase někdy příště…