Když to padne na úrodnou půdu

Včera mi jedna patnáctiletá slečna doslova vyrazila dech.

Přišla za mnou osobně poděkovat za dvě hodiny kariérního poradenství, které jsem připravila pro deváťáky na jejich základní škole.

„Byla jste jediná, kdo nám opravdu vysvětlil, jak přemýšlet o budoucí profesi. Díky vám jsem se dostala na školu, ze které mám radost a o které jsem přesvědčená, že odpovídá mému nastavení i talentům.“

Byť jsem ji upozornila, že na školu se dostala svojí zásluhou a já jsem byla jen v roli průvodce pro ujasnění si cíle, cítím neskutečnou vděčnost a smysl.

Člověk často investuje hodiny času do přípravy, přemýšlí, jak složité věci vysvětlit jednoduše, a většinou ani neví, jaký dopad jeho práce měla. I kdyby tato slečna byla jediná, která si něco odnesla, udělala mi velkou radost.

Ještě silnější než samotné poděkování pro mě byla její lidská vyspělost a vyzrálost. To, jak ve svém věku přemýšlela, že i po tolika měsících sebrala odvahu, aby se zastavila, poděkovala a dala mi zpětnou vazbu, je pro mě wow.

Znovu jsem si potvrdila, že nevěřím na striktní škatulkování generací. Potkávám inspirativní, pracovité a hodnotově pevné lidi napříč všemi věkovými skupinami. Stejně tak i ty z opačného spektra - napříč generacemi.

Věk je jen číslo. Ale skutečnou vyzrálost určují žité hodnoty, osobnostní charakter a způsob, jakým přistupujeme k ostatním lidem.

Držet slovo, neslibovat co nemůžu a někdy ani nechci splnit.

Naopak i jen upřímné DĚKUJI nebo drobný a upřímně mířený kompliment je právě tou drobností, která dělá náš vzájemný život hezčí. Tak zkuste zapátrat, na koho občas v dobrém myslíte a potěšilo by ho, že jste nezapomněli 😉

Přeji krásné léto nejen všem deváťákům i nám všem, kterým léto trošku naruší to krysí kolečko letní formou krysího kolečka :-)

Aneb jak praví dnešní vtípek ... každý jsme nahraditelný a všechno jednou pomine...