ŘÍKÁ SE, ŽE VŠICHNI JSOU NAHRADITELNÍ

ale je to tak opravdu? Volala jsem si se svou milou ex-kolegyní a v tom došel e-mail (odpověď na moje vánoční přání) od jednoho z našich skvělých ex-kolegů:

„Pořád na tebe vzpomínám a všem říkám, jak skvěle fungovaly nábory. Oba víme, co tu nefunguje. To JAK MOC to nefunguje, jsme poznali hned, jak jsi odešla.. a je to důkaz, jak jsi ty nábory vždy zachraňovala od A do Z… „

Kolegyně okamžitě prohlásila: „Vidíš, přesně toto ti pořád říkám – všichni nejsou nahraditelní!“

Myslím si, že pravda je někde uprostřed. Když nahrazujeme fyzickou sílu, pak stačí najít někoho s podobným přístupem a je to 1 za 1. Ale tam, kde je to o komplexnosti práce, odbornosti, lidském charakteru, určitém přesahu a hlavně vztazích, tam už to s tou nahraditelností zase takové jednoduché nebude.

Mimochodem, všímáte si taky
– jak moc některé firmy stojí nejen na tahounech, ale na vztazích mezi nimi?
– jak moc toho někteří snesou jenom proto, aby nepřišli o skvělé kolegy a kolegyně?
– jak moc odchod jednoho v týmu může způsobit naprostou lavinu dalších odchodů?

Pro mě osobně jsou upřímné VZTAHY velmi důležité (v soukromí i v práci a businessu). Mám na lidi čuch. Když se spálím, většinou je to proto, že i přes svoji intuici někoho omlouvám (neměl to v dětství snadné, je ve stresu, určitě to tak nemyslel apod.). Ale všeho do času. Toho, kdo mě podvede, si k sobě už nikdy nepustím. V tomto jsem nekompromisní.

Jenže ne všichni mají čidlo na lidi. A tak mám pro vás 2 tipy, které můžou pomoct

1. „STROM POZNÁTE PO OVOCI.“ Lidi nepoznáte podle toho, co říkají, ale co skutečně dělají. Pro příklad ze života nemusíte chodit daleko – stačí se podívat do politiky. To pokrytectví je až dechberoucí.

2) Osvědčilo se mi být v mnoha situacích nebo na společenských akcích v zákulisí, v určité anonymně. Člověk se snadno dozví, jak se někteří chovají, pokud mají pocit, že je nikdo pro ně „důležitý nebo i vlivný“ nevidí. Odhazují masky a vy tak víte, s kým skutečně „máte tu čest“.

Tak snad vám to pomůže při zlepšování kvality vztahů a snižování citových zranění.

A když už jsme v období bilancování, jen připomínám motto: „Přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme.“ Doporučuji nečekat, až bude někdo EX a najít si čas říct (nebo napsat, když je to pro vás snazší), co na nich oceňujete.

Dneska jsme si to takto otevřeně řekli s jednou naší klientkou a ještě teď se usmívám jako měsíček na hnoji.