Můžeme být vidět, aniž bychom byli hlasití..

Já věřím, že jo. I když ...občas přijde taková ta facka, abychom si s vděčností vážili toho, co máme.

Včera jsem seděla na zahradě a snažila se na chvíli vypnout. Vyskočil mi na mysli krásný feedback, který jsem minulý týden dostala. A rozjel se myšlenkový pochod na téma, co mají společného lidé, které si přitahuji jako své klienty?

Protože na první pohled to není vidět: ❎ nepracují ve stejném oboru, ❎ nemají stejnou pozici ani věk, ❎ nejsou to jen ženy nebo jen muži, ❎ nejsou to jen jednotlivci nebo jen firmy,

A stejně existuje něco, co je spojuje: ✔️ jsou dobří v tom, co dělají a pořád stojí nohama na zemi, ✔️ mají za sebou výsledky, o které se mohou opřít, ✔️ přemýšlí v souvislostech a očekávají to stejné ode mě, ✔️ často už vyzkoušeli všechno možné a mají pocit, že se pořád motají v kruhu..

..a hlavně tam vidím něco, co jsem si pojmenovala jako potřeba určité důstojnosti: 👉 chtějí, aby druzí viděli a ocenili to, jací skutečně jsou, 👉 nechtějí ze sebe dělat někoho jiného, aby je okolí přijalo, 👉 přijde jim nedůstojné používat triky, které jim nejsou vlastní, jen proto, aby se lacině "prodávali"

Většina z nich uvěřila, že existují jenom 2 cesty, jak z té nepohodlné situace ven: 1️⃣ Buď zkouší různé triky a trendy a začnou na sílu "prodávat" sami sebe. 2️⃣ Nebo rezignují a zůstanou raději přehlížení, než toto.

O to víc jsou překvapení, že existuje i 

3️⃣cesta. Naučit se fakticky pojmenovat, kdo jsme, aby nás okolí začalo "vidět", aniž bychom museli být "hlasití". Stačí, že jste na trhu práce najednou srozumitelní.

Vždycky mi to připadá, jako byste byli diamant, který je "zaprášený" různými nánosy a nálepkami o sobě i o trhu práce. A logicky tak okolí ani nemůže tušit, že má čest s ušlechtilým kamenem. A vy se zlobíte a hledáte důvod ve věku, v HR, v kandidátech.

Baví mě vidět ten přerod, kdy se na sebe začnete dívat jinak. Ta úleva, že se nemusíte snažit být někým jiným, aby vás okolí vidělo, je hmatatelná. Jste zpátky ve své síle, viděni a pochopeni.

A já se z povzdáli usmívám jako měsíček na hnoji. To jsou ty momenty, co mi dobíjí zase moje baterky.

Když mi pak napíšete spontánní feedback, nebo jak se vám daří a posíláte své známé nebo i partnery na doporučení, tetelím se blahem. Tak já jdu zase do zahrady, třeba přijde zase nějaká hezká myšlenka.

P.S. a jako bonus se z některých klientů stali velmi dobří přátelé, kdo to má!