Roky se vzděláváte, sledujete trendy, makáte na sobě jako draci (někdy kvůli povýšení, jindy pro svůj pocit, že jste ve svém oboru kovaní) a nakonec vás u pohovoru zamítnou, protože jste prý překvalifikovaní?! Když takovou odpověď dostanete opakovaně, začínáte se cítit jako nezaměstnatelní 🙁
V hlavě se vám spustí myšlenkové pochody a hlavně neskutečně mnoho otázek typu
Věřím, že nechápavě kroutíte hlavou a může ve vás vznikat pocit frustrace a bezmoci. Pojďme si proto říct, co jsou…
Proč nekompetentní? Protože šéf, který je přirozeným lídrem, se šikovných lidí s potenciálem nebojí. Naopak ho těší, když vidí, jak jsou jeho ovečky úspěšné. Schopný manažer ví, že se ve světě neztratí.
Jste-li skutečně o jednu či více tříd výše než je potřeba na dané místo, zaměstnavatel má prostě strach, že
a) se budete brzo nudit a z firmy odejdete,
b) když vás nebude práce naplňovat a dostanete zajímavější nabídku, utečete.
Z určitého úhlu pohledu se to dá pochopit, protože se firmy snaží snižovat riziko, že někoho zaučí (investují do něj čas i peníze) a jakmile už něco umí a funguje samostatně, tak odchází. A někdy i ke konkurenci.
ALE v životě není všechno černobílé a výjimky potvrzují pravidlo. Představte si samostatnou asistentku s několika lety praxe, která plnohodnotně řešila zástup šéfa. Dá se předpokládat, že pokud by měla jenom zvedat telefony a vařit kafe, tak prostě brzo uteče. Ale pokud taková asistentka má třeba malé děti, které musí vyzvedávat ze školky, tak bude ráda za práci, která není časově náročná a nebude se každý den stresovat, jestli nebude její dítě ve školce opět jako poslední.
Osobně si myslím, že je někdy lepší vzít šikovného člověka, i s tím rizikem, že u vás nebude pracovat 5 let. I za krátkou dobu totiž může udělat mnohem více práce než někdo podprůměrný, kterého jen budete několik let „živit.“
A toto považuji za stěžejní. Aby si zaměstnavatelé nedělali rychlé DOMNĚNKY a vyskočili z bludného kruhu, kdy jedna špatná zkušenost s konkrétním zaměstnancem vede k dalším omezením, které jsou často pro firmu svazující (přichází zbytečně o kvalitní lidi).
Firma si vás prostě nemůže dovolit, i kdyby chtěla. Hold, všichni nemůžou mít Ferrari a musí se spokojit s Octávkou 🙁 Pokud by ale ten rozdíl v požadavcích nebyl vysoký, stojí za to zvážit, jestli vyšší plat nebude kompenzovaný přidanou hodnotou nového člověka.
Logicky, zkušený člověk už má něco za sebou a nenechá si bulíkovat jen tak něco na nos. Takže se nehodí do firmy, kde nemají zájem slyšet něčí názor. Naopak potřebují jen někoho, kdo bude plnit úkoly a zbytečně se nebude v některých záležitostech rýpat anebo po něčem pátrat.
A upřímně – chtěli byste pracovat pro firmu, kde jen vykonáváte 20 let zajetá pravidla bez možnosti přijít s jejich vylepšením? Možná, kdybyste dostali královský plat – ale i tak to bude jen na určitou dobu (pokud ovšem nepřijmete za své, že s přitakáváním a „indulonou“ je vám vlastně dobře).
Třeba nejste příslušnému manažerovi sympatičtí anebo se během pohovoru objevilo něco, co mu na vás „nesedí“ a hledají, jak se vás zbavit. Když vám oznámí, že jste překvalifikovaní, mají pocit, že to zní míň krutě, než když vám řeknou, že by se s vámi v týmu nebo na pracovišti nesnesli, že jste na jejich vkus moc arogantní apod. Takže je to taková milosrdná lež, která ale bohužel může napáchat víc škody než užitku.
Vím, že ve chvíli, kdy takovou zamítavou odpověď dostanete, jste naštvaní, smutní nebo zklamaní. V takto krátkém horizontu nedokážete vidět, proč se to stalo právě vám a právě teď! Nemyslete, taky jsem si to zažila a ne jednou – ale zpětně jsem zjistila, že je to vlastně dobře, že jsem určitou práci nezískala.
Věřte, že všechno je jak má být – jedny dveře se zavřou, aby se jiné (a často i lepší) otevřely.
Je to pro vás moc obecné utěšení? Tak ještě jinak….
A ještě jeden tip na závěr: Pokud vám to pořád vrtá hlavou, proč jste dostali zamítavou odpověď z výběrového řízení, ZAVOLEJTE personalistovi, se kterým jste byli v kontaktu a zkuste se na rovinu zeptat, jestli je to skutečný důvod (třeba ta překvalifikovanost) anebo je za tím něco jiného. Přece jenom pokud je důvodem, že jste žena ve věku 30 let a zaměstnavatel se bojí, že odejdete na mateřskou (stejně jako 3 vaše předchůdkyně), tak vám to do e-mailu nikdo nenapíše. V telefonu máte šanci, že se skutečně dozvíte „pravdu“.
Pevně věřím, že vám tento článek pomohl ujasnit, že není nutně chyba jen na vaší straně a není třeba házet flintu do žita!
Držím vám pěsti, abyste místo zamítavých odpovědí dostávali zajímavé pracovní nabídky, ze kterých si budete vybírat!
Ať se Vám daří