Věta, která zní nevinně, ale dokáže bodnout velmi hluboko.

„Proč mi to udělala zrovna ona?!

Je taky empatická. Sama mi několikrát vyprávěla, jak moc ji bolelo, když ji někdo nechal ve štychu. Jak mi mohla udělat úplně to stejné?!

Dokážu pochopit, že mě poníží šéf, který je prostě cholerik a můžu to od něj kdykoliv čekat. Do určité míry to dokážu pochopit u manipulátorů, kteří často nemají zábrany a je jim jedno, že někoho zraní. Ale Anna?! Ta, která uznává stejné hodnoty?"

Dnes už v těchto na první pohled nelogických situacích vidím smutnou logiku...

Empatičtí lidé dobře vědí, jaké to je být zrazený. Zároveň se ale často snaží vyhnout konfliktu za každou cenu.

Když pak mají rozhodovat, komu věnovat energii, často nejdřív: ▶️ splní i něco navíc pro šéfa nebo klienta, který by jinak vytvářel tlak nebo opakovaně urgoval, ▶️ vyhoví nepříjemnému kolegovi, který by mohl dělat problémy nebo pomlouvat, ▶️ ustoupí situaci, která je nepříjemná, jen aby byl klid.

A ti, kteří jsou spolehliví a ohleduplní, zůstávají až na konci seznamu. S tím, že „oni to přece pochopí“.

Jenže právě tím se postupně posouvá hranice: tlak se začne vyplácet a ohleduplnost se bere jako samozřejmost a slabost.

K čemu takové situace vedou?

👍 Empatický člověk se možná hned neozve, ale nezapomíná. V moment, kdy se nám to bude nejméně hodit, řekne NE a už nebude cesty zpět. Uzavírá se a snižuje se jeho angažovanost (nejen) v práci.

👍 Ukazujeme tím, že se vyplácí chovat se nepříjemně a naopak běžnou laskavost bereme jako signál, že druhý "to unese a pochopí".

Takže až budeme prioritizovat úkoly nebo mít zase pocit, že se víc daří těm, kteří jsou bezohlední, zkusme se zamyslet, jestli nejsme součástí toho, co tento vzorec vytváří a udržuje.

---

Jsem Martina Koláčková a pomáhám lidem i firmám na trhu práce porozumět hlubším souvislostem v jejich situacích. A najít další krok tam, kde obecné rady nefungují.