

(Leisure Sickness)
Ne, není to žádná novinka, jen si toho u sebe všímá víc a víc lidí.
Celý rok jedete na výkon.
Deadliny, stres, odpovědnost.
Víte, že teď musíte vydržet za každou cenu – a vydržíte.
A pak přijde víkend, dovolená, volno…a tělo se vám sesype.
Rýma. Migréna. Vyčerpání… NE-MOC (protože už ne-můžete).
Já tomu říkám post-stresový syndrom.
Představuju si stres jako lepidlo, které nás drží pohromadě.
Dokud je napětí, tělo drží a jakmile povolí, povolí i lepidlo… a my se tak trochu rozsypeme.
Sama jsem zažila tento AHA moment už před více než 20 lety (po státnicích, potom po i po svatbě). Těsně po tom, kdy člověk jede na 150 %, tělo musí vydržet a teprve po akci si dovolí odpadnout.
Od té doby to pozoruju často i u klientů v kariérním poradenství.
Mnozí mi pak říkali, jak moc jim pomohlo pochopit, proč se jim to děje a že řešením není „vydržet víc“, ale nejet dlouhodobě na doraz a vnímat potřeby těla průběžně.
Ale pozor, tělo nemusí selhat jen fyzicky, ale může vás zastavit i psychicky.
Záleží, kde máme své slabiny.
Někdy je workoholismus i způsob, jak se zaměstnat natolik, abychom vytěsnili stará traumata.
Myslíme si, že jsou vyřešená…a pak přijde dovolená, klid, pohoda a najednou nekonečný pláč, depka, která nás úplně pohltí.
Ne proto, že by se dělo něco špatného teď.
Ale proto, že jsme ty pocity roky zametali pod koberec a právě teď vybublaly na povrch (jo, většinou, když se nám to hodí co nejmíň).
Pokud se tedy cítíte špatně právě ve chvílích klidu, není to selhání.
Je to signál, že tělo i psychika konečně dostaly prostor a nedokážou jet na dluh do nekonečna.
—————
Kariérní konzultace se mnou není jen o položkách v životopise, ale právě i o zrcadlení některých situací, která nás blokují/blokovaly…k pochopení vzorců, které se nám opakují a drží nás v kruhu. Někdy i jejich zvědomení může být léčebné. Chcete to zažít?