JEDNA ŠPATNÁ REFERENCE

od někoho, kdo vás v předešlém zaměstnání neměl rád, může napáchat spoustu zbytečné škody. Není ten, kdo by se zavděčil lidem všem. I takový tahoun, už jen tím, že dělá svoji práci dobře, může být mnohým hadům trnem v oku. Tahoun chce po hadech práci v pracovní době! A to se přece nedělá!

Když to dotyčný tahoun vzdá, z firmy odejde a nechá firmu pod nadvládou hadů, stále nemá vyhrané. Hadi mu dokážou škodit i tím, že o něm roznáší lživé informace. Tady SNAD platí, že karma je zdarma.

Já říkám, že reference by měla být jen jednou z informací při rozhodování a nikoliv tou hlavní. Právě proto, že lidi druhým velmi rádi škodí (třeba jen z důvodu prachobyčejné závisti).

Někdy ani netuší, co všechno se událo, než daný člověk odešel. Popisují tak velmi subjektivní pohled, který je na hony vzdálený od reality.

Třeba když někdo dělal maximum, aby věci změnil, ale ví to jen ti relevantní, ne všichni ve firmě. Takže když odejde, můžou si někteří myslet, že je v tom nechal a ani se nesnažil. A tím mu můžou velmi křivdit 🙁 A šup hned je na světě špatná reference.

Já si reference zjišťuji téměř vždycky od více osob. Kontakty si vyžádám přímo od kandidáta a dotyčných osob se ptám velmi konkrétně a cíleně na oblast, kde mám z pohovoru otazník.
– Naslouchám, co druhá strana na daném člověku oceňuje a naopak co ne.
– Sleduji, jak a o čem mluví, na kolik je konkrétní. Jestli to, co se dozvídám, je důvěryhodné.
– Soustředím se na to, jestli je to v souladu s jinými referencemi a s tím, jak kandidáta vnímám já i další lidé ve výběrovém řízení.

Když bych se dozvěděla špatnou referenci, na rovinu se kandidáta zeptám, abych měla možnost slyšet i druhou verzi téže situace a posoudit, komu budu věřit. Horší situace jsou, když vám někdo řekne „slyšel jsem o něm špatné reference“, ale vlastně ani nevíte, kdo je podal.

Je mi upřímně líto, pokud některý velmi nadějný pracovní vztah skončí dřív než začal…