Rozhovor s Martinou Koláčkovou: Empatie roste zkušenostmi aneb proč boří staré systémy v HR?

Sociální sítě mají tu moc vytvářet o lidech iluzi. Často takovou, že má člověk vlastně jen štěstí a nemusí nic dělat pro to, aby mu podnikání i život jako takový kvetl.

Málokdo se pídí po tom, jaká je realita a co všechno dotyčný musel (nebo nemusel) překonat, aby byl tam, kde je. Proto se často srovnávají hrušky s jabkama.

Evě Pitnerové jsem na tento rozhovor ráda kývla, protože chci připomenut, že každá mince má 2 strany, a že každý může vystoupit ze svého stínu, pokud bude chtít a něco pro to dělat.

Neznamená to, že všichni budeme milionáři, ale někdy je velký životní úspěch už to, že vystoupíme z nefunkční rodiny, postavíme se na vlastní nohy a můžeme dělat to, co nám dává smysl.

Být freelancerem má spoustu pro i proti. Nebudu zastírat, že jsou dny, kdy mi dochází síly na své cestě pokračovat. A pak dostanu krásnou zpětnou vazbu. Nebo přijde silné nutkání vytvořit něco, co vnímám jako velmi užitečné a smysluplné a nedá se tomu odolat. Stejně, jako kurz GRAFIKA PRO PERSONALISTY, do kterého jsem dala nejen svoje srdce a zkušenosti, ale i 7 měsíců práce. 

Děkuji všem, kteří mi dali důvěru a stali se mými zákazníky, i když za sebou nemám žádnou velkou úspěšnou značku, ale „jen“ svoje jméno a dobré reference.

Těším se na nové klienty – třeba právě v kurzu Grafiky pro personalisty. Věřím, že díky němu vznikne skupina lidí, která nás všechny obohatí mnohem víc, než jen po odborné stránce. Vím, o čem mluvím, protože Evu Pitnerovou a spoustu dalších úžasných lidí, jsem potkala právě ve společném kurzu postaveném (stejně jako můj kurz) na vzájemné kooperaci. Naše přátelství, která při něm vznikla, mají nedozírný přesah.

Díky, že jste

Vaše Martina