TOLIK ČASU A ENERGIE KVŮLI TOUZE PROŽÍT NĚCO NEZAPOMENUTELNÉHO

a pak mnohdy obrovské zklamání, že se to buď nedostaví, nebo je to pryč během chviličky. Až tak, že si říkáme, jestli se nám to nezdálo a bylo to skutečné…

Ano, mluvím o Štědrovečerní večeři a nadílce, ale úplně stejně to platí o jakémkoliv cíli, po kterém toužíme. Dosáhnout nějakého KPI´s, nějaké ceny, nějakého vítězství v soutěži, ale taky získat dokonalou a vysoce placenou práci, dokonalou dovolenou, dokonalého partnera…. chtěli bychom zažít ten pocit, o kterém si myslíme, že nás dostane do výšin a hlavně, u kterého si nalháváme, už to tak zůstane navždy (třeba s platem to bývá tvrdý náraz).

Samozřejmě na tom mít CÍL, není není nic špatného, pokud ale můžeme říct, že

– ten cíl, který jsme si stanovili je skutečně náš a neděláme to proto, že nás k tomu tlačí veřejné mínění, tlak společnosti (být krásní, výkonní, úspěšní… ideálně v jednom)

– cesta k tomu cíli nás baví (vzděláváme se, potkáváme nové lidi, rosteme vnitřně, vystupujeme ze své komfortní zóny).

– běžíme maraton přiměřeným tempem a nesnažíme se to urazit rychlostí štafety, protože pak nevnímáme, co nám říká naše tělo, naši blízcí, přehlížíme signály, že je potřeba zpomalit.

– cíle jsou reálné (těžko zvládneme za 1 den absolvovat kompletní důležité školení, které má 28 hodin, i kdybychom sebevíc chtěli)

Proč je dobré na to myslet? Protože pokud děláme něco jen proto, abychom mohli někomu něco dokázat a klademe na sebe nereálné požadavky, sice toho dosáhneme, ale pak padneme vyčerpáním. Když budeme mít štěstí, zažijeme okamžiky radosti (jenže někdy ani to ne, protože „velké očekávání = velké zklamání“), ale draze vykoupené.

Vrátím-li se k Vánocům, je fajn si říct, co mám pod kontrolou, a co ne, abychom při tom našem time-managementu počítali s rezervou a nebyli překvapení, že Štědrý den letos vyšel opět na 24. prosince.

Vánoce je obdobní plné rozporuplných emocí – štěstí, lásky, pokory, ale i smutku, samoty, zklamání, frustrace a zloby, proč já to nemám jako nás programují reklamy a někdy i sociální sítě. Čím více jsme unavení, tím více máme (možná i zbytečně) tendenci vidět věci v černých barvách…. stejně jako s jinými cíli.

Vím, o čem mluvím. Půl života jsem Vánoce probrečela (a štěstím to nebylo). Posledních cca 15 let si o to víc „užívám“ poklidný čas s těmi, se kterými chci trávit čas a jen zvyklostmi, které vyhovují naší malé rodině. Mám pak prostor dělat si malé radosti (třeba dnes osázená forma na bábovku, která se rozbila při dopravě a stačilo ji slepit tekutými hřebíky).

Proč to píšu? Právě teď každý z nás prožívá různě intenzivní dávku emocí a únavy, po tom předvánočním maratonu… Vezměme si z toho ponaučení pro příště i pro novoroční cíle a předsevzetí, které jsou často nereálné a pouze nás hodí do ještě větší depky.

Přeji vám prostor na rozjímání, vychutnání si každé pozitivní drobnosti a vzájemných srdečných setkání…

Martina Koláčková
Profesi personalisty se věnuji 15 let. Pomáhám firmám přitahovat a udržet takové zaměstnance, které potřebují. Společně pracujeme na zlepšení HR procesů a budování Employer Brandingu. Jednotlivcům nabízím kariérové poradenství, životopis a motivační dopis na míru.
 
Jsem empatický srdcař, který by rád vrátil lidským zdrojům jejich lidskost i funkčnost. (Let's make human resources more human)
 
Konkrétně nabízím: HR audit, HR Branding, Recruiting, Grafiku pro personalisty, HR poradenství na míru
 
 
Napsala jsem 3 praktické e-booky Krok za krokem k nové práci, Motivační dopis snadno a rychle a 10+8 mýtů o hledání práce. a vytvořila on-line kurz GRAFIKA PRO PERSONALISTY
 
Více o mně si můžete přečíst zde >>