TO DŮLEŽITÉ SE SKRÝVÁ V „OBYČEJNÝCH“ DROBNOSTECH

a jak někdo moudrý řekl: „Štěstí je muška jenom zlatá!“

I když jsem unavená z
📌 obrovského populismu a u některých i fanatismu,
📌 neochotě diskutovat a jen nálepkovat,
📌 nesmyslného tlaku na výkon, tam kde není třeba a přehlížení toho důležitého,
📌 nekončícího řetězce pracovních úkolů běžného kolotoče, abychom neměli čas přemýšlet, kam se ten svět žene.
📌 technologií, které jsou tak dobré, jak dobří jsou lidé, kteří je ovládají.

uvědomuji si každý den, jak moc jsem vděčná za momenty,

🌸 kdy vykouzlím někomu úsměv na tváři a on/ona ho opětuje,
🌸 kdy přátelské oslovení a tón hlasu jsou plné vzájemné radosti a vděčnosti, že spolu můžeme být/pracovat/diskutovat,
🌸 kdy jako HR propojím lidi, kteří si mají co dát a vznikne skvělá spolupráce,
🌸 kdy v roli mediátora dokážu lidi spojovat a vracet je k sobě a k selskému rozumu,
🌸 kdy mám bezmeznou důvěru některých z vás, kteří mi svěřujete to, co jste nikomu jinému neřekli (protože uvnitř víte, že můžete, že vás nebudu hodnotit ani vám dávat nevyžádané rady) a stejně otevřená můžu být já k vám,
🌸 kdy někteří neváhají zavolat mi v noci, když cítí, že to potřebuju a do 1 do rána se mnou probíráte smysl života,
🌸 kdy můžu tvořit (ať je to leták, inzerát, rekonstrukce starého nábytku, design kanceláře, nový záhon na zahradě, domácí povidla,..)
🌸 kdy můžu sledovat dokonalou nedokonalost přírody a životních cyklů,
🌸 nebo kdy „jen vysvitne slunce“ nebo mi vykvetou první sněženky (viz komentář)…

a nejvíc za bezpodmínečnou lásku od mých nejbližších. Moje nejlepší dílo 🙂

Tento týden mají jarní prázdniny, a když jsem si šla v poledne udělat kafíčko, čekalo mě takového voňavé překvapení v podobě domácích loupáčků. Co víc si vedle jejich úsměvů přát!

Čím víc se jako lidi oddalujeme od své podstaty (z mnoha důvodů), tím víc si vážím každého obyčejného a opravdového momentu. A o co víc toužím po této harmonii, o to víc nemůžu mlčet, když se kolem nás dějí naprosté nesmysly a my mlčíme a silácky brlbláme max. v kuchyňce. Pokrytectví vládne světem.

No, pohádkám už nevěřím a tak mnohdy vypadám jako negativní člověk. Možná bych lidem, od kterých mám nálepku „negativní“ dřív i uvěřila, ale já vím, že kdybych byla skutečně negativní, neuměla bych vnímat tu krásu kolem nás.

Můj obraz mi zrcadlí klučina v nekonečném příběhu, který vidí jak nicota ničí všechno kolem nás a který by si ji přál zastavit…. ale už ví, že by se musel stát zázrak. Díky promyšlenému marketingu se z nicoty stal žádaný produkt a mnozí se předhání, kdo jí vytvoří nejvíc.