Proč se mi nedaří
i když mám pocit, že toho dělám o 150 % víc než ostatní?
Napadlo vás někdy, že za to nemusí být ani okolnostmi ani vaší neschopností? Že ty procesy jen bojkotuje váš šikovný obranný mechanismus, který má pod kontrolou vaše podvědomá a nevědomá mysl?
Spousta našich životních zranění má kořeny už v dětství a zaryla se hluboko do vašeho podvědomí a nevědomí. Jsou tam proto, že jsme je zatlačili z vědomé mysli, aby nás nezraňovala. Ale všechny ty myšlenky, pocity, přesvědčení (které se nám můžou zdát iracionální), stále tam hluboko v nás jsou a naše jednání ovlivňují z celých 90 %. (Vědomá mysl má na náš život totiž jen 10 % vliv). Jinými slovy
Pocity vždycky zvítězí nad myšlenkami.
Pojďme si ukázat konkrétní příklady z běžného života, kdy nás naše podvědomí může bojkotovat, i když se na vědomé úrovni tak moc snažíme.
Rozhodnete na vědomé úrovni, že chcete zvýšit plat.
Tato myšlenka je vyslána do vašeho podvědomí. Tam dojde k porovnání této myšlenky se zažitými dogmaty. Například s přesvědčením, že mít hodně peněz je špatné, protože bohatí lidé jsou neoblíbení a my chceme být oblíbení (naše emoce je jiná, než původní myšlenka = nejsou v harmonii)
Protože vědomá mysl nemá vedle nevědomé téměř žádné hlasovací právo, pak bude vaše podvědomí hledat způsoby, jak zvýšení platu bojkotovat:
a) o zvýšení platu si vůbec neřeknete
b) o zvýšení platu si řeknete, ale vaše myšlenka a vaše pocity (že je to špatně) nejsou v souladu
„Když budu tvrdě pracovat, úspěch se dříve nebo později (každopádně nutně) dostaví.“ Toto předsevzetí mají hlavně muži, kteří často svoje pocity ignorují a občas i zesměšňují existenci čehokoliv, na co si nemůžou sáhnout anebo to věda nepotvrdila jako nezvratný fakt. Není se čemu divit, protože klasická výchova pocity potlačovala (jsi chlap, přece nebudeš brečet, apod.)
Možná se vám nedaří proto, že jste v dětství zažili situaci, kdy byli vaši rodiče úspěšní, což znamenalo, že jste se jako děti cítili sami a vytvořili si tak podvědomý vzorec úspěch = negativní pocity = neštěstí, který se vám nenápadně zaryl hluboko do podvědomí. Díky tomuto nevědomému strachu pak jakýkoliv úspěch můžete bojkotovat.
Je to u vás jinak? Tím líp. Každopádně se vsadím, že si vybavíte min. jednoho člověka, který má neskutečný talent, ale pořád dřepí na jednom místě a vy si říkáte, že kdyby „prodal“ to, co umí, byl by ve svém oboru skutečná hvězda. Možná by na vědomé úrovni chtěl, ale jeho podvědomí mu možná svazuje ruce.
MYŠLENKY A POCITY MUSÍ BÝT V HARMONII
(nápad, který se vytvoří na vědomé úrovni, musí být v souladu s existujícími myšlenkami/emocemi v podvědomí).
Uvést příklady je fajn, ale je dobré si říct, jak to s tou naší myslí je, proč a jaký vliv na nás má.
P. S. Tento článek je lehkým zjednodušením celého komplexního pohledu a jen nakousl velké téma. Mým cílem bylo nabídnout pochopení, proč i přes naši velkou snahu některé věci fungují jinak, než bychom si přáli.