

protože se vám to může (doslova) splnit. Jen pak můžete být překvapení v jaké formě se ta nová práce zhmotnila:
👉 „Chci práci, kde si budu vydělávat víc.“
A tak dostaneš nabídku se skvělým platem…
Jenže brzy zjistíš, že ty peníze nejsou navíc, ale jsou kompenzací za chaos, večerní telefony, nulovou podporu a šéfa mikro-manažera.
Plat je vyšší.
Ale tvůj život už tak skvělý není.
👉 „Chci práci, kde se budu cítit užitečná a budu pomáhat lidem.“
A tak doputuješ do firmy, kde opravdu pomáháš.
Ale taky hasíš požáry za 3 lidi, neustále zachraňuješ něčí selhání a stáváš se nepsanou terapeutkou celého týmu.
Pomáháš.
A za dobrou práci dostáváš víc práce, kterou ostatní začnou brát za samozřejmost.
👉 „Chci práci, kde budu mít klid a nikdo mě nebude otravovat.“
A tak dostaneš místo v kanceláři, kde nikdo nemluví, protože je tam dusno, konkurenční boj a lidi si vesměs jen posílají nepříjemné e-maily (i když sedí vedle sebe).
Máš ticho.
Ale taky samotu a toxické prostředí.
Každý krok začíná myšlenkou – když budu stavět dům, nejdřív přijde myšlenka o domě, pak konkrétní myšlenku o tom, jaký bude, přenese někdo na papír a poté někdo dům postaví. Každopádně nutno dodat, že myšlenka bez akce je jen zbožné přání. Tj. vizualizovat a přát si může fungovat jen když dáme vesmíru najevo, že to myslíme vážně a uděláme ten první krok.. a pak další a další
Jak dát vesmíru najevo, že to se změnou práce myslíte vážně? Zkuste se pustit do psaní CV nebo se můžeme pustit do konzultace.