NEJOSTŘEJŠÍ TUŽKA V PENÁLE

Mami, tys chodila na gympl?
Ne, já jsem nebyla nejostřejší tužka v penále.
Mami, ale teď seš!

Je super, že ty moje treperendy mě takto vidí 🙏, i když už jsou v pubertálním věku.

Vzpomněla jsem si, kolika vnitřním přesvědčením jsem tenkrát věřila:

– že vzdělání je totéž co moudrost (když budu mít jedničky, získám si respekt),
– že se učíme ve škole hlavně to, co budeme v životě skutečně potřebovat,
– že když budu hodná holka, život ke mě bude spravedlivý,
– že když se budu k lidem chovat slušně a hezky, tak to stejné můžu čekat od nich,
– že nesmím dělat chyby, protože je to známka toho, že nejsem dost dobrá,
– že úspěšné můžou být jenom hezké holky, ty ostatní jsou svému okolí jen pro posměch,
– že kdybych měla na něco talent, tak mi to řeknou, abych tušila, kterým směrem se vydat,
– že lidi nemají důvod lhát o běžných věcech (např. že se nemuseli vůbec učit a kdo jo, tak je hlupák),
– že když někdo dokáže odpovědět rychleji, je automaticky ten nejchytřejší,
– že když na sobě člověk pracuje, tak se nemůže stát, že by neuspěl,
– že když je člověk úspěšný, je i i šťastný,
– že jakékoliv technické novinky jsou pro naše dobro,
– že musím každou minutu využít k něčemu smysluplnému (číst desítky knížek, sosat nové informace), odpočinek je jen pro vyvolené a talentované, my ostatní to musíme vykrýt dřinou…


Zkušenosti ukázaly, jak naivní jsem v některých přesvědčeních byla a jak těžké je některé programy ve své hlavě změnit.

článek na LI