NADEŠEL ČAS

vyměnit fotku. Teda ten nadešel už dávno, ale pro mě je focení trauma. Vidět se na fotce je podobné, jako slyšet svůj hlas. Představa a realita se nějak nepotkávají…

Takže jsem focení odkládala
– až zhubnu,
– až budu vědět, co chci, aby fotka vyzařovala,
– až si koupím nějaké zajímavé oblečení,
– až si seženu vizážistku, která mě učeše a nalíčí,
– až vyberu vhodné exteriéry, kompozice…
– až mi narostou dlouhé řasy,
– až naberu zase síly a budu ve své energii,
– až se budu cítit psychicky dobře…

a roky utíkaly.

„Tak co Marti, kdy dáme to focení?“
“ Jirko, myslím na to, ale teď určitě ne“

Jeden termín focení jsme dokonce měli. A oba jsme ho museli zrušit. Migréna na jedné straně a únava ze sobotního focení na straně druhé.

Tak víš co, přijeď Jirko na kafe, až pojedeš kolem. Podíváš se, jestli jsme schopni tady v tom prostředí vůbec něco odfotit a pak se domluvíme.

Že se fotit nehodlám, bylo hned jasné. Neměla jsem ani koncept místa, oblečení, ani profi makeup ani profi vlasy. Navíc jsem si večer před pobrečela, takže oteklé oči jsou přesně to, co na fotce chcete.

„Hele Marti, pojď, zkusíme udělat pár fotek, třeba něco vybereme. Hlavně budeš příště vědět, co chceš jinak“. Trošku Jirku podezřívám, že se rozhodl ten můj vnitřní blok k focení rozbít…a částečně se mu to povedlo. Příště už budu vědět, co udělat jinak.

Co mi pomohlo kromě empatie a zkušeností Jirky se rozhoupat? Věta od Andrei Grigerové, se kterou jsme toto téma rozebíraly u kafe. „Ale my tě takto celou dobu vidíme, tak co řešíš!“

Asi jo, asi na tom něco bude. Já se toto své já učím přijmout, ale lidi kolem mě mě takto znají.

Takže moji milí, po 5 letech měním profilovku.

Jiri Wasserbauer je profík, o tom žádná. A nejen profi fotograf, ale i psycholog amatér 🙂 Do fotek dokáže dostat energii, život, atmosféru a to neumí každý. Když si může vybrat, má nejraději focení akcí. Tak kdybyste hledali šikovného profíka na podobné příležitosti, na Jirku je vždycky spoleh!