KDE BERU INSPIRACI PRO MÉ PŘÍSPĚVKY? OMLOUVÁM SE, ALE BUDU HODNĚ OTEVŘENÁ.

Takové otázky čas od času dostávám. Stejně jako tyto poznámky: „Chtěl bych žít ve Vašem ideálním světě plném duhy a růžových jednorožců. Uvědomujete si jak je to bezvýchodné? Kdo v CV lže ten vyhoří u pohovoru / Kdo nelže, toho si nikdo ani nepozve.“

„Milý pane, pomůže vám, když vám napíšu, že neslyším na jedno ucho, mám 5 dioptrií, nadváhu, že jsem musela v 16 utýct z domu, při studiích uklízela na JIP a na diskotéce, moje mamka má základní vzdělání, zažila jsem si šikanu v práci a viděla psychický teror v rodině, ve škole jsem si s mými vrstevníky moc nerozuměla,…?

Že jsem jako dítě uvažovala jakou formu sebevraždy si vybrat? Bohužel jsem na to nakonec neměla koule a tak mi nezbývalo, než se tomu postavit.

Bylo by jednoduché a pohodlné zůstat v roli oběti a nadávat na to, jak je všechno nespravedlivé. Nechtěla jsem už žít takový život, tak jsem na sobě začala pracovat. Nevidíte změnu za týden, za měsíc a někdy ani za rok či dva. Je to kontinuální proces a upozorňuju vás, že to občas hodně bolí.

Já si zvolila tuto cestu, protože jsem jinou neviděla.  Možnost volby máme každý: oběť nebo tvůrce?“

Přidejte se k diskutujícím na LinkedInu >>