CO VÁM O AUTENTICITĚ NEŘEKLI

Pro některé jsem málo, pro jiné moc. Téměř nikdy ne tak akorát.
A já tomu uvěřila. Jsem outsider.

Uvěřila jsem, že nikam nepatřím, že nejsem dost dobrá, že nesmím dělat chyby, že musím myslet na jiné a teprve až bude čas, myslet i na svoje potřeby…že se musím zavděčit, být kdykoliv k dispozici a hlavně nikoho neobtěžovat…otázkami, myšlenkami, svojí přítomností.

Celý dosavadní život jsem se to snažila změnit. Zkoušela jsem ignorovat, že jsem HSP (high sensitive person), pracovala tvrdě, vystupovala ze své komfortní zóny. Byla jsem silná, ale o nic méně křehká.

Nejsem tu na LI kvůli businessu, ten mi chodí přes reference. Začala jsem psát na LI už možná před 10 lety svoje autentická zamyšlení, abych si přitáhla lidi, co taky nezapadají do standardních škatulek. Jako introvert jsem se díky tomu seznámila se spoustou úžasných lidí, které bych jinak nepoznala, protože jít mezi cizí lidi v kombinaci s nepřijetím své fyzické podoby je pro mě obrovský stres.

Po těch letech se na Linkedinu vidím jako POUTNÍK (ostatně ne náhodou je to moje životní karta), který si jde svojí cestou….

Postupně se ke mně přidalo 14 tisíc lidí, kteří jdou část cesty se mnou. Někteří po čase zjišťují, že být blízko takové povahy, jim není příjemné a tak už tu společnou cestu opustili.

Jako HSP mě to občas trápilo. Našeptávač v hlavě hned hlásil: „Jsi trapná, nic nepiš, nikoho to nezajímá, všichni se chtějí bavit, na dlouhé posty a hlubší zamyšlení není nikdo zvědavý“.

No, vnitřní nutkání tento hlas mnohokrát přehlušilo. Naštěstí i toto nutkání postupně slábne. Možná i s vyšším věkem přichází smíření, že pokud jsem do teď nepřijatelná, je čas to přijmout 🙂 A odpustit si, že jsem skutečně ta jiná, ta divná. Jsem autentická. Jsem on-line taková, jako naživo (teda tam, kde se cítím v bezpečí, jinak budu spíš někde v koutě jako pozorovatel).

S autenticitou je to jako s názorem. „Mám ráda cizí názor, pokud se shoduje s tím mým“. Lidi mají rádi autenticitu, ale jen tu, která koresponduje s nimi. Autenticitu, která jim dává omluvu pro to, že i oni se můžou „nějak“ chovat…

#martinakolackova#melancholik#zamysleni#linkedin#autenticita#hsp#sensitivita

Ta divná, ta jiná, ta naivní, ta hodná = hloupá…..a mnohé další přívlastky jsem dostávala od nepaměti. Bylo potřeba mě nějak onálepkovat, když už nikam nezapadám.

Pro některé jsem málo, pro jiné moc. Téměř nikdy ne tak akorát.
A já tomu uvěřila. Jsem outsider.

Uvěřila jsem, že nikam nepatřím, že nejsem dost dobrá, že nesmím dělat chyby, že musím myslet na jiné a teprve až bude čas, myslet i na svoje potřeby…že se musím zavděčit, být kdykoliv k dispozici a hlavně nikoho neobtěžovat…otázkami, myšlenkami, svojí přítomností.

Celý dosavadní život jsem se to snažila změnit. Zkoušela jsem ignorovat, že jsem HSP (high sensitive person), pracovala tvrdě, vystupovala ze své komfortní zóny. Byla jsem silná, ale o nic méně křehká.

Nejsem tu na LI kvůli businessu, ten mi chodí přes reference. Začala jsem psát na LI už možná před 10 lety svoje autentická zamyšlení, abych si přitáhla lidi, co taky nezapadají do standardních škatulek. Jako introvert jsem se díky tomu seznámila se spoustou úžasných lidí, které bych jinak nepoznala, protože jít mezi cizí lidi v kombinaci s nepřijetím své fyzické podoby je pro mě obrovský stres.

Po těch letech se na Linkedinu vidím jako POUTNÍK (ostatně ne náhodou je to moje životní karta), který si jde svojí cestou….

Postupně se ke mně přidalo 14 tisíc lidí, kteří jdou část cesty se mnou. Někteří po čase zjišťují, že být blízko takové povahy, jim není příjemné a tak už tu společnou cestu opustili.

Jako HSP mě to občas trápilo. Našeptávač v hlavě hned hlásil: „Jsi trapná, nic nepiš, nikoho to nezajímá, všichni se chtějí bavit, na dlouhé posty a hlubší zamyšlení není nikdo zvědavý“.

No, vnitřní nutkání tento hlas mnohokrát přehlušilo. Naštěstí i toto nutkání postupně slábne. Možná i s vyšším věkem přichází smíření, že pokud jsem do teď nepřijatelná, je čas to přijmout 🙂 A odpustit si, že jsem skutečně ta jiná, ta divná. Jsem autentická. Jsem on-line taková, jako naživo (teda tam, kde se cítím v bezpečí, jinak budu spíš někde v koutě jako pozorovatel).

S autenticitou je to jako s názorem. „Mám ráda cizí názor, pokud se shoduje s tím mým“. Lidi mají rádi autenticitu, ale jen tu, která koresponduje s nimi. Autenticitu, která jim dává omluvu pro to, že i oni se můžou „nějak“ chovat…

#martinakolackova#melancholik#zamysleni#linkedin#autenticita#hsp#sensitivita