▶ Ten, kdo je hodný, je současně hloupý (jinak by si to nenechal líbit)
▶ Ten, kdo nejásá u každé technické novinky, je hloupý zpátečník z „vesnice“, kterému čouhá z bot sláma (Jen se podívejte, jak úžasně si žijeme, nikdy jsme nebyli tak zabezpečení a současně šťastní. Ne, ty nárůsty sebevražd a spotřeby antidepresiv, vražd, pracovních vyhoření apod. to je jen výjimka – vedlejší efekt vnitřního štěstí).
▶ Ten, kdo je racionální a vychází z nějakého matematického modelu je důvěryhodnější než ten, kdo dá na svoji intuici. (Však kam bychom došli s nějakými šarlatány, techniku se naučíme všichni na pár kurzech, ale naslouchat intuici a svému tělu? Na to nemáme čas!).
▶ Ten, kdo má nejdražší auto, nejluxusnější dovolené a dělá ve vybraných oslavovaných společnostech a má nejlepší PR je lepší a nejúspěšnější a je dobré ho „sledovat“ a vzít si ho za příklad.
▶ To, co tvrdí většina je pravda. O tom se nediskutuje. Kam bychom došli?!
V těchto a mnoha paradigmatech žijeme. Tlačíme technokracii a všechny možné technické vymoženosti s důvěrou, že budeme spokojenější, šťastnější.
S novými chipy a nanotechnologií budeme vědět, co naše tělo potřebuje, budeme vědět, co si myslí lidi, kteří přišli na naši přednášku. Lépe poznáme naše tělo (ano, to fyzické tělo a zázraku jeho fungování, o kterém ve své podstatě víme méně než víme o vesmíru). Není to paradox? My máme dar rozumět našemu dokonalému tělu a uvěřili jsme, že když na tento dar zapomeneme, tak přijde někdo zvenčí, kdo tento dar nahradí? Jakože si necháme uříznout svoje dokonalé ruce, protože ty s novou technologií jsou zaručeně lepší? Krásná instantní doba – proč se zdokonalovat, makat na sobě, když bude stačit jen pomyslet a vše se nám ve virtuálním světě zhmotní.
Budeme mít všichni stejně a nebudeme si nic závidět, bude ráj na zemi. Počkat, co znamená stejně? Stejně hodně nebo stejně málo? Stejně kvalitně nebo stejně bídně. A bude mít stejně i ten, který něco tvoří jako ten, kterému stačí v ruce pivko a ovladač na TV nebo herní konzole (pardon, dnes už virtuální svět)? Ten uniformní svět, kdy vypadáme všichni stejně ideálně je tak lákavý. Stačí jeden druh motýla, jeden druh savce, jedna monokultura…bude to pro nás jednodušší! Hm, a nebude lepší počet kusů v monokultuře zredukovat?
S každou chytrou domácností budeme mít více volného času! Stejně jako s nástupem praček, žehliček, mikrovlnek a milionu kuchyňských spotřebičů je teď každá žena odpočatá, milá, má čas na svoje děti a koníčky a všichni jsme šťastní a spokojení! Proč si pěstovat vlastní jídlo, když si můžeme koupit na jídlo uměle vypěstované buňky.
Spousta otázek, které je lepší si nepokládat. A pokud by si je přece jen někdo pokládal, tak je dobré ho umlčet, dat mu nálepku, zesměšnit ho.
Stejně jako jsme umlčeli svoji duši a předali moc a zodpovědnost nad sebou jiným – těm lepším, chytřejším expertům. Oni ví nejlíp, co je pro nás nejlepší.