Jak změnou myšlení zvýšit úspěšnost při hledání zaměstnanců

aneb proč je životopis dobrý sluha, ale zlý pán.

Životopis je u nás skoro to jako náš pracovní rodokmen – říká lidem, odkud jsme, kam jsme to dotáhli (Jarda Dušek by měl radost), co už jsme se naučili apod. Když je autenticky napsaný, dokáže přenést i trošku té naší energie na hodnotitele. Ale pořád je to jenom kus „papíru“……..náš život na dokumentu velikosti 2A4……..to je docela málo, nemyslíte?

A přece, ODSOUDIT NĚKOHO PODLE ŽIVOTOPISU JE TAK SNADNÉ (a tak časté). Co to změnit a být alespoň trošku empatičtí, vcítit se do role druhého a uvědomit si, že svět není jenom černý nebo bílý, ale má neskutečnou škálu barev.

Samozřejmě je jasné, že pokud potřebuji dětského doktora s aktivní angličtinou, tak životopis servírky nebo obchodníka zamítnu (o tom není třeba diskutovat). Ale pak tu jsou případy, kdy není úplně jednoznačné, jestli by konkrétní člověk s praxí v podobném oboru nebyl šikovnější, než někdo, kdo stejnou práci vykonával 10 let a je téměř vyhořelý.

Někdy nám provozní slepota pomáhá zapomenout, že za životopisem je pořád konkrétní člověk se svým životním příběhem, který může být různě „barevný“.

Milí zaměstnavatelé nebo personalisté, zkuste si teď upřímně odpovědět na následující otázky

• Děláte dnes profesi, kterou jste si vysnili už jako děti? Vybrali jste si tu nejlepší školu a šli přímo za svým cílem anebo byla Vaše cesta klikatější?

Zkuste se zamyslet, kolik lidí v pubertě ví, co by chtěli v životě dělat a jak moc je výběr školy a prvního zaměstnání ovlivní, jak je budou zaměstnavatelé vnímat. Jak moc je to omezující po zbytek života – copak lidé hledající práci nemají šanci vymanit se z nějaké škatulky a dělat po pár letech něco jiného?  Upřímně, kolik z vás dá šanci třeba asistentce, která chce dělat obchod a nemá (dle životopisu) žádnou praxi (jasně, že se to nedá generalizovat, ale jsou situace, kdy to může být při troše vůle geniální volba).

• Chtěli byste 50 let dělat naprosto totožnou práci?

Vzpomeňte si, když jste měnili sami zaměstnání – hledali jste úplně totožnou práci anebo tu, kde využijete něco z toho, co už umíte a současně se naučíte i něco nového, rozšíříte si obzory a vypadnete ze zaběhlé rutiny, která vás ubíjí? Tak proč nedáte šanci někomu, kdo má dobré předpoklady se něco naučit a svojí motivací velmi brzo překonat letité zaměstnance, kteří jsou už třeba vyhořelí?

• Dal vám někdo šanci dělat práci, kterou jste neznali úplně dokonale? Hádám správě, že pokud ano, tak jste tomu zaměstnavateli/šéfovi/personalistovi byli vděční a o to víc jste se se snažili ukázat, že si tu důvěru zasloužíte. Třeba to tak bude i s žadateli o práci, kterým dáte šanci se některé věci doučit (to, co není vrozené, to jsme se museli naučit všichni…..).

• Jak byste se cítili, pokud by Vám zaměstnavatel sdělil: „Bohužel, vybrali jsme kandidáta, který lépe vyhovuje našim požadavkům!“ anebo „Vy jste objednávali letenky jenom 3x ročně? Hmm, tak to nám nestačí, my je objednáváme 10x ročně!“ Odsoudit někoho podle našich domněnek je velmi snadné, ale zrádné a krátkozraké. Dejte co největšímu počtu lidí alespoň pár minut po telefonu, abyste se ujistili, že někoho neodsoudíte neprávem.

• Četli jste si v poslední době nějaký inzerát na pracovních portálech? Kolik z nich vás zaujalo a jaké procento zůstalo bez povšimnutí, protože vás ničím neoslovili? Řada z personalistů neumí v inzerátu prodat potenciál pracovního místa ani firmy (i když věřím, že se o to skutečně snaží). A to by měli být profíci, kteří vytváří inzeráty poměrně často. A přesto očekáváte, že každý, kdo hledá práci, dokáže zpracovat dokonalý životopis, který ho přesně vystihne, i když hledá práci třeba opět po 5 letech a vlastně úplně netuší jeho hlavní význam (a sklouzává k obecným klišé). Neodsuzujte proto zájemce jen proto, že v životopisu nenajdete přesně totéž, co hledáte. Možná je to skryto mezi řádky.

• Zkoušeli jste si v poslední době sami napsat životopis a motivační dopis? Máte pocit, že je to opravdu tak jednoduché vtisknout na 2A4 celý váš profesní život, potenciál i energii?

Možná ti z vás, kteří rádi píší – ale co ti, kteří jsou technici a nedisponují komunikačním talentem? Obzvláště v naší zemi, kde se pěstuje po generace falešná skromnost a není jednoduché se vychválit? Sama se podílím na výběru vhodných lidí do interního HR a můžu Vám bez nadsázky říct, že kovářova kobyla chodí častěji bosa, než by se slušelo!

Možná mi budete (z pozice zaměstnavatele) argumentovat, že 

• jste měli s nějakým zaměstnancem špatnou zkušenosti a už ji nechcete opakovat, a proto jste stanovili takto striktní požadavky. K tomu vám řeknu příběh ze života, kdy si zaměstnavatel dával velký pozor, aby vybral asistentku, kde bude mít téměř jistotu, že pro něj bude pracovat 5 a více let. Vybíral několik týdnů a měsíců, odmítal velmi zajímavé lidi, kteří nebyli z jeho pohledu dost dokonalí – a když vybral tu (z jeho pohledu) pravou, stalo se něco, co nikdy dopředu nedokážete odhadnout – paní vážně onemocněla a zaměstnavatel musel neplánovaně hledat dál. Prostě v životě se dějí věci, které 100% neovlivníme a taky občas platí, že odříkaného chleba největší krajíc.

• jste dali novému zaměstnanci důvěru a on ji zklamal. Tady pak nastává strach, aby vás někdo nezranil znovu – ale znáte to, čím víc na něco myslíte, tím pravděpodobněji se vám to stane. Obezřetnost je na místě, o tom žádná. Každopádně to, že vás někdo zklame, nemusí být jen o tom člověku anebo o kvalitě výběru, ale i o vaší životní cestě a lekci, kterou si máte projít. Buď se z ní poučíte anebo se „zabedníte“ a situace se vám bude opakovat.

• jste se rozhodovali stejným způsobem už několik let, tak proč byste to měli měnit. Protože svět se neskutečně rychle mění. Dokážete si představit, že byste neměli internet a posílali zprávy klasickou poštou nebo třeba faxovali? Tak proč lpíte na způsobech, které už dneska nejsou efektivní jenom proto, že kdysi fungovali?

• si nemůžete zvát na pohovor každého. To určitě ne, to není technicky možné. Ale proč nevyužijete telefonický prescreaning a neinvestujete několik minut na krátký rozhovor u lidí, u kterých máte otazník? Co když to jsou zrovna ti, které hledáte a jenom neuměli správně pojmenovat svoje znalosti v životopisu.

• ten kdo tu práci dělal 10 let, musí být nutně lepší než ten, který ji dělal 2 roky. Ne, nemusí! Když vás bude nějaká činnost bavit, budete se v ní neskutečně rychle zdokonalovat. Naopak, pokud děláte 10 a více let nějakou profesi (a rádi byste dělali i jinou, ale všichni vám dávají stejné nabídky), je tu velmi blízko riziko vyhoření.

A teď zase na chvíli trošku objektivně

• Máme jednu z nejnižších nezaměstnanost v Evropě a lidi, kteří pracovat chtějí, prostě pracují (i když stále jsou v tom množství i ti, kteří by rádi pracovali, ale mají určité omezení (např. se starají o nemocné rodiče, nemocné děti apod.) a práci jim nikdo nenabídne.

• Pokud doufáte, že přijde opět krize jako v roce 2008 a vy čekáte, že vám před dveřmi firmy budou stát zástupy lidí, mám pro vás špatnou zprávu. Statistiky jsou neúprosné: už za cca 10 let budou na jednoho absolventa 2 důchodci, tj. počet práceschopných lidí rozhodně přibývat nebude.

• Svět je stále více otevřený a pro mladé šikovné lidi není problém pracovat kdekoliv ve světě – pokud jim nenabídnete solidní podmínky, půjdou jinam – vaše konkurence tak není jenom na českém trhu, ale už i celosvětově.

Co jsem tím vším chtěla říct? Vlastně jenom to, že:

ŽIVOTOPIS by měl být nástrojem, který pomůže vytříbit zájemce, kteří splňují podmínky z cca 60 – 70 %. U nich stojí za to investovat čas do krátkého telefonického rozhovoru, ujasnit si zásadní otázky/odpovědi. Na osobní pohovor si pak pozvat jen ty, u kterých je velká šance, že by na danou práci byli dobří.

Tímto zvýšíte šanci najít kvalitní a loajální zaměstnance – protože u těch, kteří mají skvěle napsaný životopis je rvačka o to, kdo je získá…..a tam pak často přeplatíte a možná získáte i pracovníka, který přišel jen kvůli financím a benefitům a vy jako firma ho příliš nezajímáte.