poznáte totiž lidi takové, jací skutečně jsou a jaké hodnoty žijí a nejen prezentují. Jsem první z široké a relativně chudé rodiny, kdo má vysokou školu. Nic mi nespadlo do klína. Pracovala jsem na sobě, učila se, jako introvertní outsider měla dost času přemýšlet, sledovat jiné. Dnes jsem mnohdy „partnerem“ velmi úspěšných (a současně stále pokorných lidí), kteří oceňují, když se...
napsal k obrázku nedávno můj známý Ivan. A já mu dávám zapravdu. Blbé je, že někdy „ta nezařazená“ sirka zabrání pohromě a ty zbývající sirky to ani netuší… dokonce sirky se Stockholmským syndromem se na ni budou zlobit…. Prostě se nikdy nezavděčíte všem. Každý má jiné cíle a jiné potřeby. Někteří manažeři se snaží, aby firmy prosperovaly, jiní, aby své...
a už jsem si na to za ty roky svého života zvykla… Byly doby, kde jsem to obrečela, ale dneska jsem ráda, že jsem neuhnula ze svých hodnot. Vážím si všech zpráv, které mi posíláte a kterými dáváte smysl mému sdílení světa, jak ho vidím. Vím, že vás, kteří nezapadají do škatulky, je hodně. Jsem obyčejný introvert, který jen...
ani vysokoškolským titulem, ani kariérou, ani značkovým oblečením nebo luxusním autem ani žádným jiným statusem nebo zaplaceným PR. Tím si získáte pouze poslušnost (mnohdy ze strachu) a vlezdoprdelky, které vám budou pochlebovat a říkat přesně to, co polechtá vaše ego (Za odměnu si ukousnou z vašeho úspěchu, protože ve vás vidí dojnou krávu. Kromě politikaření nemusí nic jiného...
– Za dobrou práci mu dejte další práci (přece to nedáte Frantovi nebo Aničce, kteří jsou nespolehliví). – Bude-li si stěžovat, řekněte mu, že to MUSÍ VYDRŽET! – Pokud by chtěl posilu, hrejte divadlo, že se moc snažíte někoho najít, ale že to nejde tak rychle (každý měsíc, který odpracuje, je dobrý měsíc). – Zkuste mu...
je odpověď mnoha manažerů směrem ke svým zaměstnancům. Není na– zvýšení mezd, aby odpovídaly kvalitě/senioritě interních lidí, – odměny za projekty, které museli zaměstnanci řešit navíc vedle svých činností, – na školení a vzdělávání, – na lepší počítače, protože při tom současném procesoru si připadáte jako zpět v 90. letech, kdy sledujete, jak se vám točí kolečko – na lokální IT, kdy...
Honí se nám hlavou myšlenky typu: 1) Moje starosti oproti Marušce, která je samoživitelka na 3 děti a Františkovi, který je vážně nemocný, jsou nic. Vlastně si nemám na co stěžovat. 2) Však je to jenom práce, prostě se vnitřně zapřu a nějak to dám. Nejsem žádná fňukna! Přidám a ono to zase nějak půjde. 3) Všude je něco. 4)...
nejen ve firmách. Vnímám tento fenomén jako silné tlačení přesvědčení, že se máte na vše dívat pozitivně, bez ohledu na to, v jaké situaci se skutečně nacházíte. Je to nebezpečná ide..logie, která ignoruje reálné problémy do okamžiku, kdy vybublají a vybuchnou jako sopka a zničí vše kolem. Lidi ve spodních patrech dostávají rozkazy od stolu, které teoreticky zní vznešeně a idealisticky (nevejde...
a pak mnohdy obrovské zklamání, že se to buď nedostaví, nebo je to pryč během chviličky. Až tak, že si říkáme, jestli se nám to nezdálo a bylo to skutečné… Ano, mluvím o Štědrovečerní večeři a nadílce, ale úplně stejně to platí o jakémkoliv cíli, po kterém toužíme. Dosáhnout nějakého KPI´s, nějaké ceny, nějakého vítězství v soutěži, ale taky získat dokonalou...
Znáte to taky? S někým si jen pár minut povídáte a máte pocit, že se znáte věky. Rozhovor plyne a vy si uvědomíte, že jste mohli být sami sebou, nebát se říct, co cítíte, své názory…..a občas to vypadá, že jeden by mohl v mžiku doplnit větu toho druhého. To VZÁJEMNÉ SOUZNĚNÍ je tak silné. Podobné je to i s některými...
