7 MÝTŮ O ŠIKANĚ V PRÁCI

Šikana v zaměstnání má mírně vzrůstající tendenci, což opětovně ukázaly výsledky JobsIndexu za září 2018. Dotazovaní odpovídali na otázku, jestli měli za posledních 6 měsíců zkušenost s šikanou. Cca 20 % respondentů odpovědělo, že ano.

Sepsala jsem pro Vás 7 mýtů, které mi přijdou důležité zmínit

1. ŠIKANA – TO SE MNĚ NEMŮŽE STÁT

Taky si myslíte, že je šikana v práci téma, které se vás vůbec netýká? Vždycky jste pracovali kvalitně, vycházeli jste s kolegy nebo nadřízenými v pohodě a konfliktům obecně se vyhýbáte.

Stačí, aby ve vašem pracovním životě došlo k malé změně. Buď nastoupíte jinam nebo přijde nový kolega či nový šéf. Jednoho dne dojde k situaci, kterou považujete za nedorozumění.  Mrzí vás to, snažíte se situaci vyřešit a pokračovat dál tak, jak jste byli zvyklí. Ale ta nedorozumění jsou stále častější, a to i přesto, že se všemožně snažíte, aby k nim nedocházelo.

A právě toto je důvod, že šikanu v zárodku prostě ani nepoznáte. Může přicházet plíživě a v okamžiku, kdy „prozřete“, bývá často pozdě nastavovat svoje hranice. Nepřítel už je dávno za vašimi hranicemi a drancuje z gruntu vaši duši i vaše tělo ☹

2. ŠIKANA SE TÝKÁ JENOM SLABŠÍCH LIDÍ

Určitě máte taky zafixované z filmů a možná ze školy, že terčem výsměchu byli většinou slabší kamarádi, kteří se odlišovali třeba tím, že měli nadváhu, brýle, pihy, nemoderní oblečení, špatně mluvili apod.

Jenže šikanu si můžete vysloužit tím, že se odlišujete naprosto čímkoliv. Třeba i tím, že si svoji práci děláte nadprůměrně dobře, jste zaměření na detail, posouváte se dál…. a to všechno proto, že vás to prostě baví!

Jste pro svoji práci natolik zapálení, že si ani nevšimnete, že váš zakomplexovaný šéf se začíná bát, že by si někdo všiml, že práci na oddělení rozumíte mnohem víc než on. A to přece nemůže dovolit. Stačí, aby vás ostatní manažeři respektovali a chodil za vámi pro odbornou radu.

Manažer pak začne hledat cesty, jak vám házet klacky pod nohy, upozorňovat na sebemenší a později i sebestupidnější chyby. Dočkáte se výtek, které jsou naprosto absurdní. Například, že dokument nedáte na pravou stranu stolu, ale na levou. Ne, opravdu si nedělám legraci!

Jiná forma šikany může být i od nových kolegů. Pokud nastoupíte do týmu, kde táhnout za jeden provaz ve smyslu: „pracujeme jen do výše svého platu“ a vy začnete ukazovat, že to, co prý nejde dělat, ve skutečnosti dělat jde, stáváte se velmi nepohodlným člověkem. Kolegům hrozí, že by museli zvednout zadek a taky začít něco dělat. Buďte si jistí, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde a je jen otázkou času, kdy vás z firmy tzv. vyštípou. Už jen to, že se přestanou bavit, kdykoliv vstoupíte, budou mít hloupé narážky na cokoliv (byť na úrovni mateřské školky), z vás bude pomalu ale dost intenzivně vysávat energii. Domů budete chodit jako vyždímaný hadr.

3. OČEKÁVÁTE, ŽE TO KOLEGOVÉ UVIDÍ A ZASTANOU SE VÁS

Tak to opět vycházíte ze selského rozumu a z předpokladu, že vás přece kolegové znají, tak neuvěří někomu novému, kdo na vás hází špínu. Po tolika letech, kdy už jste víc přátelé než kolegové, se není čeho bát. No, kéž by. Věřte mi, že jen ve velmi výjimečných situacích se vás někdo zastane.

Těch situací může být několik:

  1. Šikanovaní jste za takové totální nesmysly, že když to někomu řeknete, mávne nad tím rukou a řekne, že přeháníte. Že to určitě daný šéf myslel ze srandy apod. Ano, možná jedna věc sama o sobě působí nevinně, ale pokud jste tím bombardovaní, je to naprosto jiná situace. (zrnko písku vás taky nejspíš nezabije, ale když toho na vás napadá mraky, už je to trošku jiná situace, nemyslíte?)
  2. Jednou se vás kolega zastane a hned se upře pozornost i na něj. Věřte, že většina už to nikdy znovu neudělá. Raději se vás začne stranit, což je snad ještě horší, protože pak si připadáte skoro jako prašiví. Dostanete se totálně mimo celou sociální skupinu, a to je pro homo sapiens velká psychická zátěž.
  3. Kolegové vám v soukromí vyjadřují pochopení, dávají vám určitou podporu, porozumění, ale jen do chvíle, kdy je požádáte, aby byli svědky. V ten okamžik se omluví, že mají hypotéku, chystají se mít dítě apod. a nemůžou si dovolit, aby měli v práci problémy jako vy.
  1. ŠIKANU ODVRÁTÍTE TÍM, ŽE SI SVOJI PRÁCI BUDETE DĚLAT BEZCHYBNĚ

Taky pěkná domněnka. Pointa je v tom, že často nejste šikanovaní pro plnění svých pracovních úkolů, ale pro totální nesmysly kolem. Může se stát, že šéf vám bude zadávat úkoly ústně – pak si buďte jistí, že vždycky řekne, že jste to udělali špatně, protože je to tvrzení proti tvrzení. Ano, můžete ho požádat, aby vám zadával úkoly písemně, aby měl na vás páku, ale to on logicky neudělá, a vy nemáte nástroje, jak ho k tomu donutit.

Budete chodit každý den ráno do práce se strachem, co na vás zase najde, přestože jste si svoji práci 100 x zkontrolovali a ani „chloupek“ by na tom nikdo nenašel.  Tak vězte, že můžete být peskování třeba za to, kolik tužek máte na stole, jestli jsou ořezané, že vám v pracovní době doveze kurýr kytky jako poděkování za práci od kandidátky apod.

Dalším stupněm je to, že

budete tak ve stresu, abyste neudělali chybu, že ji nakonec uděláte. Po nějakém čase tak nepochopitelně sami vytvoříte šéfovi argumenty, že měl pravdu. Váš strach se jednoduše zhmotní.

5. MÁ SMYSL BOJOVAT O SVÁ PRÁVA A PROKÁZAT KŘIVDU

Ráda bych řekla, že je to pravda. Ano, taky jsem si to myslela. Věřila jsem, že existuje spravedlnost, že to přece všichni vidí. Slíbila jsem si, že po takovém ponížení neodejdu – že vytrvám do okamžiku, kdy sami uznají chybu a bude je mrzet, že takový pracant z firmy odcházím. Věřte, podařilo se to. Nejvyšší představitel firmy se mi po pár měsících (v den mého odchodu) sám omluvil a řekl, že mám u nich dveře kdykoliv otevřené. Byla to ale malá náplast na tak velké zranění, které už nebylo jen psychické, ale projevilo se dost zjevně ve fyzické formě v podobě velkých žaludečních problémů a příjmu potravy. Trvalo nějaký ten rok, než se tělo relativně vyléčilo.

I když najdete někoho, kdo vám bude dělat oporu (viz kolegové v bodě 3), stejně na to budete sami a šance, že se domůžete spravedlnosti je (dle mého názoru) mizivá. Byť bych si sama přála, aby se objevil dobrý soudní precedent, který by pomohl situaci zlepšit a dát naději všem takto poškozeným.

6. JEDNOU A DOST – UŽ NEPŘIPUSTÍM, ABY SE MI TO V BUDOUCNU STALO ZNOVU

„Už nikdy nedovolím, aby se mi to stalo.“  „Už nikdy nechci, abych něco podobného prožila.“ Ano, klasická předsevzetí, která ale fungují přesně tak, jak zákon přitažlivosti káže. Univerzum totiž nezná předponu NE a tak si vlastně jen opakujete mantru, že dovolíte a že chcete, aby se něco podobného stalo znovu!

Je to malinko podobné, jako když jdete ve skupině lidí a jste jediní, co se bojí psa. Proti vám půjde pán se psem a hádejte, ke komu pes přiběhne. No jasně že k vám. Už na dálku cítí, že vyzařujete něco, co ostatní ne, tak se na to jde podívat z blízka 😊

A upřímně, pokud si jednou nějakou formu šikany prožijete, ten strach, abyste včas rozpoznaly jakýkoliv varovný signál, je tak velký, že se zvyšuje riziko, že si útočníka k sobě opět přivábíte.

Jak z toho tedy ven? Osobně si myslím, že jedinou cestou, jak zvýšit šanci, že se do podobné role už nikdy nedostanete, je nastavit si správně svoje hranice. Pracovat na svém vnitřním já, vyléčit tyto strachy, získat vnitřní sebejistotu a tím snížíte to, že podobné tyrany budete v budoucnu přitahovat.

7. DOPADY ŠIKANY

Zdálo by se, že šikana je jen “zveličení” situací, kdy “jen” někdo někoho provokuje, škádlí anebo si dělá vtípky či naschvály. Bohužel, to je jen povrchové zdání, protože takové chování má na oběť hluboký dopad 

  • přichází o důvěru v lidi,
  • je izolovaný od ostatního světa,
  • cítí obrovskou křivdu a ztrácí chuť žít,
  • tráví hodiny a roky přemýšlením, čím se provinil a co měl udělat jinak, aby se mu něco podobného stalo a buď hledá chybu v sobě anebo zanevře na celý svět,
  • začne být natolik v podřazené roli a zlomený, že si ho lidé kolem přestanou ještě víc vážit,
  • vedle psychických problémů se probudí i zdravotní fyzické problémy (nejčastěji žaludeční problémy, protože tu situaci nedokáže dostatečně strávit).

 

ŠIKANA JE STÁLE BAGATELIZOVANÉ A TABUIZOVANÉ TÉMA

Není divu, protože:

  • Šikanovaný se často stydí, že vůbec dovolil, aby se taková situace stala anebo je natolik zlomený, že se začne lidem stranit.
  • Takové jednání se velmi těžko prokazuje, protože ten, kdo šikanu provádí bývá velmi dobrý manipulátor (s vysokým egem a někdy zakrývající nízkou sebehodnotou) a dobrým postavením ve firmě. Takže komu se bude věřit, manažerovi nebo řadovému zaměstnanci, když manažer vše prezentuje tak, že si zaměstnanec neplní svoje úkoly. Který TOP manažer bude prověřovat, kolik je na tom pravdy?
  • Málokdy se za vás někdo postaví, protože se bojí o svoji práci a existenci, a hlavně na sebe nechce upozornit, aby se mu nestalo totéž co šikanovanému.

Je důležité připomenout, že za šikanu nelze považovat, když někomu občas ujedou nervy (obzvlášť cholerikům). Definice říká, že

o šikaně se mluví, když je postižený takto prakticky každý den po dobu nejméně šesti měsíců vystaven psychickému, případně fyzickému násilí ze strany jednotlivce nebo skupiny osob.

Šikana v práci může mít více variant

  • Mobbing – šikana ze strany kolegů,
  • Bossing – šikana ze strany nadřízeného,
  • Staffing – šikana nadřízeného ze strany svých podřízených,
  • Sexuální obtěžování (harašení) – logicky sexuálně podbarvené obtěžování.
  • Kyberšikana – šikana prostřednictvím internetu, telefonu apod.

Nejste si jistí, jestli to, co prožíváte, je šikana?

  • přečtěte si všechny dostupné informace na internetu a porovnejte s tím, co zažíváte,
  • zajděte za psychologem nebo koučem, mentorem či jiným člověkem, kterému věříte a může vám být oporou,
  • nezačněte se obviňovat a hledat chyby nebo cokoliv, čím jste zapříčinili, že si tyran vybral právě vás, ale naopak to berte jako životní zkoušku pro to, abyste se vymanili z role oběti, byli donuceni hledat svoji hodnotu a vážit si sami sebe.

Poslechněte si výpovědi šikanovaných žen, které natočili na ČT v pořadu Pološero 

S úctou a nadějí, že se začneme k sobě chovat jako vyzrálí lidé a ne hlupáci

Share
Martina Koláčková
Profesi personalisty se věnuji více než 11 let. Pomáhám firmám přitahovat a udržet takové zaměstnance, které potřebují. Společně pracujeme na zlepšení HR procesů a budování Employer Brandingu. Jednotlivcům nabízím kariérové poradenství, životopis a motivační dopis na míru.
 
Jsem empatický srdcař, který by rád vrátil lidským zdrojům jejich lidskost i funkčnost. (Let's make human resources more human)
 
Konkrétně nabízím: HR analýzy, HR Branding, Recruiting, HR poradenství.
 
 
Napsala jsem 3 praktické e-booky Krok za krokem k nové práci, Motivační dopis snadno a rychle a 10+8 mýtů o hledání práce.
 
Více o mně si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.