PRACOVNÍCI STÁTNÍ SPRÁVY A ZEJMÉNA ÚŘEDNÍCI PLÁČOU, ŽE NEMŮŽOU NAJÍT PRÁCI V BĚŽNÝCH FIRMÁCH

Občas se na mě obrací pracovníci státní správy a „pláčou mi na rameni“, že se jim nedaří „upíchnout se“ v běžných firmách. Co k tomu říct – snad jen, že jejich NÁLEPKA NA TRHU PRÁCE může mít podobné kombinace (vycházím z názorů firem, které takové kandidáty odmítly)-

– mluví natolik obecně, že se nic konkrétního nedozvíte
– neumí přiznat chybu (natož se omluvit) – vždyť „my na úřadě to musíme vědět přece líp než kdokoliv jiný, takže se s námi nemá smysl hádat“
– politikaří (já na bráchu, brácha na mě), tj. kdyby někdo na úřadě pochybil, důležité je to nepřiznat a držet face a taky na každého něco vědět a donášet.
– se chová v rozporu se zákaznickým přístupem a někteří považují své zákazníky i za zloděje (přestože je „jejich zákazníci“ živí)
– efektivita práce je více než sporná (na zpracování, výplaty peněz apod. mají nadstandardní termíny, ale „zákazník“ musí mít vše přesně a bez chyby, protože některé pokuty a penále jsou doslova likvidační).