aneb pojďme se nebrat příliš vážně a trošku se sami nad sebou zasmát. Volně inspirováno „typy rodičů“.
Každý z nás, pokud je pod tlakem, obvykle sklouzne k tomu, co má vryté hluboko…. i když někdy i ví, že je to špatně. Ale prostě zareaguje impulzivně a až zpětně přemýšlíme, co máme příště udělat jinak. Někdy víme, někdy ani nevíme jak jinak to řešit….
Myslím si, že ten princip všichni známe ze vztahu rodič/dítě. Reagujeme tak, jak reagovali naši rodiče a my to nenáviděli a ten způsob komunikace si taháme do pracovních vztahů.
Je některý typ, se kterým jste se nesetkali? Nebo které byste doplnili? Pojďme se společně zasmát a nebrat se pořád tak vážně.
P.S. u rodičů se mi líbí ještě gymnasté: „Podívej se na ten flek, co máš na zádech“