SOLITÉR… TAK JSEM SI ŘADU LET JÁ SAMA PŘIPADALA

Jakoby mi na světě nikdo nerozuměl…

Tento příspěvek píšu jako spontánní reakci na zprávy, které mi píšete – abych některé z vás povzbudila a inspirovala na vaší jedinečné autentické cestě (profesním i osobním) životem.

Nikdy mě nebavilo jít s davem (ne abych vyčnívala, ale protože mi to nedávalo smysl). A to nejen v běžném životě, ale i v profesi personalisty. Já jsem to pojmenovala jako „čůrání proti větru“. Někdo mě označoval jako „ta jiná“. Až moje úžasná kolegyně Bára Barbora Limanová mě před pár měsíci nazvala jako „ta výjimečná“ – hmm, vlastně je to jenom hezčí pojmenování téhož, ale zní to naprosto jinak!

Trvalo několik let, než jsem se dostala z bodu A do bodu B, spotřebovalo to hodně slz, času a energie, ale ta odměna stojí za to. Ty „roky práce“ nezměnily to, že mám stále potřebu dělat věci po svém, protože musím vědět proč a vidět ve své práci smysl a přidanou hodnotu.

To zásadní, co se změnilo je, že SVOJI ODLIŠNOST VNÍMÁM JAKO PLUS A NE MÍNUS. A přála bych to všem, kteří si ve svém okolí připadají „jiní“ a nepochopení.

Pracujte na sobě a uvidíte, že se časem začne měnit i Vaše okolí. A věřte, že když jsem to zvládla já, zvládnete to taky!

 

Přidejte se k diskutujícím na **LinkedInu >> **