„NA TO NEMÁME PENÍZE“

je odpověď mnoha manažerů směrem ke svým zaměstnancům.

Není na
– zvýšení mezd, aby odpovídaly kvalitě/senioritě interních lidí,

– odměny za projekty, které museli zaměstnanci řešit navíc vedle svých činností,

– na školení a vzdělávání,

– na lepší počítače, protože při tom současném procesoru si připadáte jako zpět v 90. letech, kdy sledujete, jak se vám točí kolečko

– na lokální IT, kdy místo toho vypisujete tickety do Indie a práce vám stojí…

A pak vidíte, že je dostatek peněz

– na externí odborníky, kteří jdou dělat práci, kterou by si moc přál dělat zkušený interní člověk (jen na to nedostal budget/povolení nebo byl zasypaný spoustou operativních úkolů).

– na to, aby se po roce opět zrenovovala zasedačka nebo se udělali blbinky, které je hezké mít (věřte mi, řešit záclonky v době, kdy vám za zády hoří stodola asi není to, co by lidi motivovalo),

– na drahé firemní večeře, kdy chcete svým lidem ukázat, kolik za ně utratíte a jak si jich jakože vážíte, místo abyste jim proplatili přesčasy,

– rodinní příslušníci přijedou s novými auty a zaměstnanci hlásí: „Ha, naše roční prémie právě dorazily!“ apod.

Prosím, než začnete tvrdit, že něco nejde, raději si odpovězte, jestli to skutečně nejde, nebo jen nechcete. Vaši lidi to vidí a žádné

– penzijní připojištění ani
– cool zasedačka,
– appka proti vyhoření v okamžiku, kdy si vyhořením řada zaměstnanců prochází nebo třeba i
– katalog pro orientaci v množství nových pohlaví je u vás neudrží.

Pak nenaříkejte, že nejsou lidi…

Zkuste si vzpomenout na své dětství, kdy se s vámi rodiče bavili jako s těmi hloupými, co ničemu nerozumí a je třeba je vodit za ručičku. Chovat se k nim, jako by byli méněcenní a retardovaní. Přesně takto se výše zmíněným přístupem cítí vaši lidé. Hlupáky tak neděláte z nich, ale hlavně sami ze sebe.

#martinakolackova#management#lidi#spokojenostzamestnancu#motivace#demotivace