byla jedna z mnoha otázek, na které jsem odpovídala (celý rozhovor najdete u mě na blogu – odkaz v komentáři)
„Hledám takové znalosti, jaké jsou potřeba pro konkrétní práci a takové, aby byli kompatibilní s týmem i kulturou společnosti. Pracovní vztah je určitá paralela k osobnímu vztahu – obě dvě strany jsou spolu do té doby, dokud si mají co nabídnout. Jakmile to jedné nebo druhé straně více bere, než dává, ze vztahu bude chtít odejít. Tj. zajímám se nejen o to, co potřebuje firma (z pohledu hard i soft), ale i o to, co potřebuje konkrétní kandidát, aby mohl svoji práci dělat dobře.
Při rozhovoru primárně sleduji, jak člověk přemýšlí, na kolik je otevřený v komunikaci, jestli je stručný nebo naopak příliš sebestředný, co ho zajímá, u jakého tématu se „rozsvítí“, jaká je emoční inteligence, schopnost odpovídat k věci, empatie …. a tento „obrázek“ složený z mnoha podnětů porovnávám s obrázkem nastaveným s hiring manažerem. Je to velmi náročná disciplína a řekla bych, že je to něco, co se nedokáže naučit každý a je potřeba mít určité soft schopnosti.“
Při výběrových řízeních považuji za podstatné, abych já (recruiter) byla kompatibilní s firmou (byla jsem v souladu s hodnotami a kulturou – např. otevřenost, potřeba u práce přemýšlet, ochota spolupracovat a sdílet know-how apod.) Tj. ideálně bych měla bych vzorkem typického člověka ve firmě, kde pracuji. Pak je pro mě přirozené najít někoho, kdo je kompatibilní s kolegy, s kulturou a u kandidátů nevytvářím falešná očekávání.“