KDYŽ VÁM KANDIDÁT ŘEKNE: „MNĚ NA PENĚZÍCH NEZÁLEŽÍ,

pro mě je nejdůležitější, jaká bude náplň práce a kolektiv.

Pak to neznamená, že bude pracovat za jakoukoliv mzdu, ale pouze to, že
– by rád měl stejně dobré peníze jako má teď (případně si polepšil), ale v lepším kolektivu nebo zajímavější práci než má teď.
– nebo má práci, která je nadstandardně zaplacená, ale právě proto, že ji nechce nikdo dělat. A poměr toho, co mu celkově práce dává a bere není udržitelný. Raději bude mít jen trošku nadstandardní mzdu a kvalitní prostředí, nebude na montážích ale s rodinou apod.

Občas si to někdo vyloží špatně a kandidát jede přes půl republiky, kde se dozví, že mu nemůžou dát 65 tisíc, o které si řekl, ale 35 tis. A ještě se velmi se diví, že je naštvaný. Přece řekl, že mzda je k jednání, ne?

Za naprosto stejnou práci můžete mít v jedné firmě 35 tis. a v druhé 70 tisíc, proto se ptám už u prvního kontaktu, jaké jsou plus mínus finanční požadavky. Zejména tam, kde je zřejmé, že půjde někdo profesně o krok zpět.

Není to příjemná otázka ani pro mě, ani pro druhou stranu, ale ušetří nám všem spoustu času, falešného očekávání a bolestivého zklamání. Tam, kde je možné vyjednávání, je pak detailní otázka na finanční představy u jednání s manažerem, kdy si odkryjete profesní detaily a lépe proniknete do náročnosti pozice. Každopádně eliminujete situace, kdy máte budget 35 tis. a kandidát chce dvojnásobek.

Taky je důležité sledovat, jestli jeho minimum není vaše maximum, protože to pak nemusí být dlouhodobě udržitelné.

O tom, že bonusy by měly být dosažitelné, aby byly motivační a ne demotivační, snad nemá smysl ani mluvit…. (i když ano, realita je stále mnohdy jiná). Problém si tak firma přesune do budoucna, až bude kandidát zaučený. A to se vyplatí!