KDYŽ SI NĚKDO BUDE MYSLET, ŽE TO ZVLÁDNETE NEBO NEZVLÁDNETE, POKAŽDÉ BUDE MÍT NEJSPÍŠ PRAVDU

aneb trošku obměna jednoho známého pořekadla „Když si myslíte, že to zvládnete, nebo nezvládnete, pokaždé máte pravdu.“

Jak to myslím? Tak, že pokud s někým pracujete a on vám bude neustále podsouvat, že

– něco neděláte dobře,

– vaše věty obracet a vytrhávat z kontextu a

– hledat chyby i tam, kde nejsou,

časem dojde k tomu

– že přestanete mít chuť mu dokazovat, že to je jinak (stejně vás neposlouchá a ať uděláte cokoliv, bude to vždycky ne dost dobré),

– pod tlakem a stresem ty chyby začnete dělat, i kdybyste si práci zkontrolovali 10x (hrubší forma přechází do formy šikany),

– nebo odejdete.

Když se už u výběrového řízení zaměříte na to, kde to nejspíš fungovat nebude, tak to tak v reálu pravděpodobně i bude. Pokud jako manažer nakonec přijmete někoho do týmu a už od začátku ho tam nechcete („Tak se ukaž, jestli mě přesvědčíš, že nejsi neschopný!“), nic dobrého to obvykle nepřinese. Na co zaměříte pozornost, to poroste a zhmotní se.

To, co píšu, platí v situacích, kdy jste s někým v úzké spolupráci (kolegové, dodavatelé/zákazníci)

Jiná situace je, když se někdo bojí vašeho potenciálu a vy vystoupíte z řady a zrealizujete něco, co byste v toxickém okolí neudělali. Např. když vám jako dítěti budou tvrdit, že jste neschopná nula, ze které nikdy nic nebude. A vy máte tak silnou negativní motivaci, že opustíte rodinu/“přátele“ a začnete jinde s čistým štítem. Pak je velká šance, že dokážete světu a hlavně sami sobě, že je ve vás víc, než jste si sami odvážili představit….

Díky všem za setkávání u konzultací a pohovorů, i v běžném životě. Přináší mi to naději, že svět je tam někde na pozadí pořád ještě v pořádku.