dobře fungující firmu s dobrou kulturou zničí neustále rostoucí nesmyslné požadavky na úkoly bez přidané hodnoty?
Takové požadavky jsou jako zrnka písku, které se sypou dnes a denně. Samo zrnko písku nic neváží. Ale zkuste si představit miliony zrnek písku, které se na vás sypou a sypou. Pak už stačí jedno poslední a je dokonáno.
Někdy je tím kazisvětem nový manažer, který nenaslouchá a tzv. od stolu zničí vše, co se roky budovalo. Z pozice ega musí mít poslední slovo, ať to stojí co to stojí. Mě budete poslouchat! Já jsem tu šéf! Kdybych nebyl dobrý, tak by mi měsíčně neplatili měsíčně to, co vám za rok.
Jindy je to zneužívání dobroty lidí, kteří fungují jako celek. Anička to vydrží kvůli Petře, Petra nejde na nemocenskou kvůli Františkovi a František je držák, který dokud nepadne, bude se snažit honit nedosažitelné cíle jako by hrál vysoký level hry tetris. A top manager si pak do životopisu dá, co všechno dokázal… že u toho zničil několik lidí, o tom raději pomlčí (pokud si toho vůbec přes svoji sebestřednost všimne).
I sebelepší tým, který tmelí zejména dobré vztahy, může působit odolně a „pevně“. Ale ve skutečnosti je velmi křehký „prvek“. Zdá se, že společně zvládnou všechno, a tak si mnozí neuvědomují, že to může být časovaná bomba. Jakmile ten tlak už jeden z nich nevydrží a vlastně reálně ukáže, že jinde je tráva zelenější, obvykle to spustí lavinu odchodů. A dá se říct, že mnohdy v okamžiku, kdy se to firmě hodí nejméně.
Jak se říká: „Kdo s čím zachází, s tím taky schází“ nebo „Všeho do času“