– Za dobrou práci mu dejte další práci (přece to nedáte Frantovi nebo Aničce, kteří jsou nespolehliví).
– Bude-li si stěžovat, řekněte mu, že to MUSÍ VYDRŽET!
– Pokud by chtěl posilu, hrejte divadlo, že se moc snažíte někoho najít, ale že to nejde tak rychle (každý měsíc, který odpracuje, je dobrý měsíc).
– Zkuste mu vsugerovat, že se mu to přetížení jen zdá. Že v jiných zemích musí plnit stejné KPI´s a jde to jako po másle. Hlavně zajistěte, aby se ti lidé nespojili a neřekli si to navzájem, protože v jiných zemích jim říkají totéž o té vaší zemi 🙂
– Ukažte nastavené KPI´s, které jste do té doby raději tajili. Když dostanete kritickou otázku, jak někdo takové nesmyslné KPI´s mohl vůbec nastavit, vymýšlejte si pohádky, do kterých se sami zapletete.
– Propagujte, jak dáváte příležitost vlastním lidem růst. Jen zbytečně neříkejte, že i kdyby to byla výrazně náročnější a kritičtější pozice, že mu nedáte takové peníze, jako by dostal externí člověk. Přece nemůžete dopustit, aby mu mzda skokově vyrostla. Skokově lze navýšit pouze povinnosti, mzdu ne!
– Když už tahounovi rupnou nervy, začněte ho citově vydírat, že odchází v tu nejhorší dobu a nechává tam své kolegy a kolegyně ve štychu.
– Když to jinak nepůjde, přidejte mu na mzdě zlomek toho, co mu přišlo adekvátní a argumentujte, že jste tam nechali cíleně finanční prostor pro růst (a modlete se, aby už zapomněl, že za posledních 10 let dělá práci za 3 lidi co odešli, ale plat mu narostl max. o roční valorizaci, která nepokryje ani inflaci). A tvařte se u toho, jako byste to dávali ze své vlastní kapsy.
A nakonec se urazte, že udělal to, k čemu jste ho nakonec dotlačili. ODEŠEL a vy teď za něj musíte najít min. 2 lidi, kteří se v tom budou topit, protože je nemá kdo zaučit. Za náklady, které jsou násobně více, než kdybyste slušně zaplatili tahouna nebo mu našli juniorního pomocníka.
Podobnost s Vašimi zkušenostmi z praxe bude čistě náhodná.