UMÍTE ODPOČÍVAT?

Mně to dlouho nešlo – pořád je přece co dělat a kdyby ne, je čas pustit se do restů a „vyčistit si stůl“. Navíc, pokud vám nespadne majetek do klína a nemáte, kdo by vás sponzoroval, ani nejste od pohledu sympatičtí extroverti, logicky makáte o to víc…

Navíc se přece zpívá: „Když nemůžeš, přidej víc!“ A já jsem přidávala… jenže jsem šla mnoho let energeticky do mínusu. Až tělo řeklo stop.

Nejtěžší bylo zbavit se v hlavě výčitek, že si „dovolím“ malé radosti (trávit víc času na zahradě, být jen tak sama, říct NE lidem a aktivitám, které mi jen berou energii,…). A taky si čas od času říct o pomoc.

Pomohlo mi uvědomit si,
✅ že když dávám 150 % místo 100 % svému okolí a očekávat, že se část energie nějak vrátí, je vlastně hrozně naivní a neefektivní. Přitom dávat lidem třeba jen 110 % a těch 40 % dát energeticky sobě je vlastně mnohem lepší varianta a všichni jsme spokojení.
✅ že nemusím na všechno kývnout a pak být na sebe naštvaná,
✅ že mám sama na sebe mnohem větší nároky, než má na mě mé okolí,
✅ nemusím být neustále k dispozici a na vše odpovídat (hned).

Jasně že tam ty výčitky pořád jsou, ale už výrazně menší.

Děkuji Gabriele Končitíkové (autorka grafiky) za to, že s námi sdílí i spoustu zkušeností ze zdrojů knihovny a materiálů pana Bati a jeho skvělých kolegů. A že některé věci, na které jsem si životem postupně došla, mi tímto nepřímo potvrzuje.