a tak „lidský záchranář“ často zůstává ve své podstatě záchranářem a ten, kdo je bezpáteřní bez-emoční mocnář, zůstává mocnářem. V některých situacích se ta intenzita nastavení může měnit a převážit jiná role, podstata nás samotných ale obvykle převažuje celý život. A tak „záchranáři“ mají vnitřní potřebu dělat i práci, která jim nepřísluší, když ostatní od toho dávají ruce pryč,...
neznamená, že je ti v tom dobře a budeš dlouhodobě prosperovat. Jinými slovy, existuje sousta nadaných lidí a tahounů, kteří se zapřou a zvládnou téměř nemožné. Jenomže pokud jim ta činnost není vlastní, tak se tím neúměrně vyčerpávají a energie ubývá a neobnovuje se. S energií je to jako s kváskem. Vždycky je potřeba, aby tam určitá část kvásku (energie) zůstala a měla...
Argument pro ty, kteří z přepracování skončili v nemocnici nebo „jen“ na delší neschopence, protože fyzické tělo už si nenechalo od toho velitele v hlavě poroučet a prostě spustilo záchranou brzdu. Vypnulo a váš mozek už mu neporučí. Začíná to pěkně plíživě….– Aničku jsme vyhodili, budeme hledat náhradu, zatím to dělej za ni…. a takto se to stane s Pepíčkem a možná i dalšími, kteří nikdy...
Je otázka, kterou dostávám při kariérních konzultacích a při tvorbě životopisu na míru, který se pak jen snadno překlopí i na LI profil (tj. je to 2v1). Ale nemusí ho překlopit kompletně – je na každém, na kolik se „veřejně“ odhalí ve svých pracovních/profesních aktivitách a jak hluboko do minulosti a do detailu půjde. Na rozdíl od životopisu, ta pravidla, co o sobě sdělím, si...
aneb povídka Jak chodil mravenec do práce… Mravenec přicházel každý den časně zrána do zaměstnání a začínal pracovat. Vyráběl a byl spokojený. Jeho šéf Lev se podivil, že mravenec pracuje bez dohledu: „Jestliže pracuje tak dobře bez dohledu, nemohl by snad pracovat ještě lépe, kdyby na něj někdo dohlížel?“ Lev proto zaměstnal jistého Švába, který měl bohaté zkušenosti v oboru personalistiky....
Proč? Třeba proto, že si většina z nich neumí říct o adekvátní částku za svoji práci (samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo). Tak proč by jim zaměstnavatel měl platit víc, když může mít kvalitu za nižší cenu?! Čest výjimkám, kdy si zaměstnavatel umí spočítat, že pokud dá kvalitnímu člověku o něco víc, než si řekne (a odpovídá to jeho kvalitě), tak získá...
Protože zdaleka nejde jen o to si s někým popovídat u kafíčka, jak si řada lidí myslí. Nejde ani o to najít v CV klíčová slova typu „5 let zkušeností v obchodě, zkouška FCE“. To zvládne klidně i robot, nebo sourcer, který nemusí umět číst v lidech. Úkolem recruitera není ani ověřovat hard skills. Ty samozřejmě v CV vidí a jsou prvním filtrem. Do hloubky je...
Nepřestává mě fascinovat, jak se někteří obklopují lidmi, kterým říkám „indulona“. Lidmi, kteří budou říkat přesně to, co chce manažer slyšet, i kdyby to byla největší hovadina pod sluncem. Ego se tetelí blahem a pocit vlastní důležitosti roste. Manažeři, kteří si indulony „pěstují“, obvykle dělají totéž i u svého manažera. Podlézají, intrikují. Úspěchy svých lidí si přivlastňují a naopak...
zněl titulek a k němu diskuse (odkaz v komentáři). Já osobně bych to napsala malinko jinak. Laskavost, empatie a dobrota můžou schovávat tzv. „měkkého manažera“. Ten mnohdy některým lidem v týmu neúměrně ustupuje a to pak demotivuje zbytek týmu, který tu práci musí odpracovat. Nebo i to, že není vůle říct managementu, že jejich požadavky jsou nereálné. Zavděčit se všem za každou cenu...
ani vysokoškolským titulem, ani kariérou, ani značkovým oblečením nebo luxusním autem ani žádným jiným statusem nebo zaplaceným PR. Tím si získáte pouze poslušnost (mnohdy ze strachu) a vlezdoprdelky, které vám budou pochlebovat a říkat přesně to, co polechtá vaše ego (Za odměnu si ukousnou z vašeho úspěchu, protože ve vás vidí dojnou krávu. Kromě politikaření nemusí nic jiného...
