TROUBLEMAKER nebo spíš TALENT a TAHOUN funkčních změn?

Zaměstnanec, který se ozývá s konstruktivní kritikou a novými nápady ukazuje, že mu NA FIRMĚ (týmu, projektu, vizi) ZÁLEŽÍ.

Není to anarchista hledající pozornost nebo troublemaker. Naopak, nebýt tiše je velmi nevděčné a někdy i riskuje, že přijde o práci.

Jenže si nemůže pomoct. Věří, že byl do firmy přijatý proto, že je odborník na svoji oblast a je jeho povinností se ozvat, když vidí, že některý krok přinese katastrofální následky (o to víc, když je pak bude sám napravovat).

Dělá to proto, že je angažovaný, věří v možné změny, chce diskutovat, má zodpovědnost a touhu posouvat věci tak, aby se zvolila nejvhodnější cesta z krátkodobého i dlouhodobého hlediska (ví, že když vykácíme vzrostlý les, jen tak ho nenahradíme).

Stejně jako ve vztahu: když partnerka přestane bojovat, ticho neznamená souhlas, ale vnitřní rezignaci. Jakmile se její hlas utiší, ona jen přikývne, už je mentálně odpojená, i když je u vás fyzicky. Už TO vzdala.

Vím, ideálně byste chtěli mít tahouny a poslušné roboty v jednom, ale obávám se, že pak narazíte spíš na podvodníka, který vás tahá za nos a jen vám pochlebuje a říká, co chcete slyšet.

Nebojte se zaměstnanců, kteří jsou ochotni přinášet praktické nápady a jít do konfrontace a nenálepkujte je jako TROUBLEMAKERY.
Bát byste se měli, když jindy aktivní zaměstnanci začnou být tiše. Buď je to známka, že už rezignovali (a hledají si práci nebo budou tupě následovat vaše rozkazy) nebo jsou možná blízko vyhoření z přetížení…