Proč? Třeba proto, že si většina z nich neumí říct o adekvátní částku za svoji práci (samozřejmě výjimky potvrzují pravidlo). Tak proč by jim zaměstnavatel měl platit víc, když může mít kvalitu za nižší cenu?! Čest výjimkám, kdy si zaměstnavatel umí spočítat, že pokud dá kvalitnímu člověku o něco víc, než si řekne (a odpovídá to jeho kvalitě), tak získá...
Protože zdaleka nejde jen o to si s někým popovídat u kafíčka, jak si řada lidí myslí. Nejde ani o to najít v CV klíčová slova typu „5 let zkušeností v obchodě, zkouška FCE“. To zvládne klidně i robot, nebo sourcer, který nemusí umět číst v lidech. Úkolem recruitera není ani ověřovat hard skills. Ty samozřejmě v CV vidí a jsou prvním filtrem. Do hloubky je...
Nepřestává mě fascinovat, jak se někteří obklopují lidmi, kterým říkám „indulona“. Lidmi, kteří budou říkat přesně to, co chce manažer slyšet, i kdyby to byla největší hovadina pod sluncem. Ego se tetelí blahem a pocit vlastní důležitosti roste. Manažeři, kteří si indulony „pěstují“, obvykle dělají totéž i u svého manažera. Podlézají, intrikují. Úspěchy svých lidí si přivlastňují a naopak...
zněl titulek a k němu diskuse (odkaz v komentáři). Já osobně bych to napsala malinko jinak. Laskavost, empatie a dobrota můžou schovávat tzv. „měkkého manažera“. Ten mnohdy některým lidem v týmu neúměrně ustupuje a to pak demotivuje zbytek týmu, který tu práci musí odpracovat. Nebo i to, že není vůle říct managementu, že jejich požadavky jsou nereálné. Zavděčit se všem za každou cenu...
ani vysokoškolským titulem, ani kariérou, ani značkovým oblečením nebo luxusním autem ani žádným jiným statusem nebo zaplaceným PR. Tím si získáte pouze poslušnost (mnohdy ze strachu) a vlezdoprdelky, které vám budou pochlebovat a říkat přesně to, co polechtá vaše ego (Za odměnu si ukousnou z vašeho úspěchu, protože ve vás vidí dojnou krávu. Kromě politikaření nemusí nic jiného...
– Za dobrou práci mu dejte další práci (přece to nedáte Frantovi nebo Aničce, kteří jsou nespolehliví). – Bude-li si stěžovat, řekněte mu, že to MUSÍ VYDRŽET! – Pokud by chtěl posilu, hrejte divadlo, že se moc snažíte někoho najít, ale že to nejde tak rychle (každý měsíc, který odpracuje, je dobrý měsíc). – Zkuste mu...
je odpověď mnoha manažerů směrem ke svým zaměstnancům. Není na– zvýšení mezd, aby odpovídaly kvalitě/senioritě interních lidí, – odměny za projekty, které museli zaměstnanci řešit navíc vedle svých činností, – na školení a vzdělávání, – na lepší počítače, protože při tom současném procesoru si připadáte jako zpět v 90. letech, kdy sledujete, jak se vám točí kolečko – na lokální IT, kdy...
Honí se nám hlavou myšlenky typu: 1) Moje starosti oproti Marušce, která je samoživitelka na 3 děti a Františkovi, který je vážně nemocný, jsou nic. Vlastně si nemám na co stěžovat. 2) Však je to jenom práce, prostě se vnitřně zapřu a nějak to dám. Nejsem žádná fňukna! Přidám a ono to zase nějak půjde. 3) Všude je něco. 4)...
nejen ve firmách. Vnímám tento fenomén jako silné tlačení přesvědčení, že se máte na vše dívat pozitivně, bez ohledu na to, v jaké situaci se skutečně nacházíte. Je to nebezpečná ide..logie, která ignoruje reálné problémy do okamžiku, kdy vybublají a vybuchnou jako sopka a zničí vše kolem. Lidi ve spodních patrech dostávají rozkazy od stolu, které teoreticky zní vznešeně a idealisticky (nevejde...
Víte, co takovému kandidátovi nepřímo říkáte? Třeba to, – kdo bude mít v komunikaci poslední slovo!– že se ve firmě nejspíš škudlí a další navýšení bude v nedohlednu.– že si má příště při pohovoru říct o výrazně víc, protože firmy budou smlouvat. A přitom, pokud člověk dostane třeba jen o tisícovku hrubého víc než si řekl (a je v limitu budgetu,...
