Mami, tys chodila na gympl?Ne, já jsem nebyla nejostřejší tužka v penále.Mami, ale teď seš! Je super, že ty moje treperendy mě takto vidí 🙏, i když už jsou v pubertálním věku. Vzpomněla jsem si, kolika vnitřním přesvědčením jsem tenkrát věřila: – že vzdělání je totéž co moudrost (když budu mít jedničky, získám si respekt),– že se učíme ve...
a je nekompetentní? Který se po vás vozí kvůli tomu, že vám poručil A a vy jste udělali A+, abyste neparalyzovali business a nebyl z toho průser? Chce po vás dělat nesmysl, protože nerozumí podstatě toho, co děláte a jaký to má dopad na ostatní a ani ho to nezajímá? Opakované vysvětlování nepomáhá nebo není reálné? Pak neznám lepší řešení, než mu dát ochutnat...
a jak někdo moudrý řekl: „Štěstí je muška jenom zlatá!“ I když jsem unavená z📌 obrovského populismu a u některých i fanatismu,📌 neochotě diskutovat a jen nálepkovat,📌 nesmyslného tlaku na výkon, tam kde není třeba a přehlížení toho důležitého,📌 nekončícího řetězce pracovních úkolů běžného kolotoče, abychom neměli čas přemýšlet, kam se ten svět žene.📌 technologií, které jsou tak dobré, jak...
▶ Ten, kdo je hodný, je současně hloupý (jinak by si to nenechal líbit) ▶ Ten, kdo nejásá u každé technické novinky, je hloupý zpátečník z „vesnice“, kterému čouhá z bot sláma (Jen se podívejte, jak úžasně si žijeme, nikdy jsme nebyli tak zabezpečení a současně šťastní. Ne, ty nárůsty sebevražd a spotřeby antidepresiv, vražd, pracovních vyhoření apod. to je...
SPOJENÉ S NÁLEPKOVÁNÍM. Nešvar, který se intenzivně propsal už i do běžné konverzace. Nepřímo mi ty moje myšlenky dnes potvrdil výborný příspěvek (viz komentář) od Radek Brázdil, kde toto popisuje u tlačítek k nákupu. 👉 Odmítací tlačítka s textací:„Ne, děkuju, radši zaplatím plnou cenu.“„Nechci a klidně přijdu o zákazníky.“„Ne, nebudu o sebe pečovat.“ Jenže tlačítka je to nejmenší zlo z těch všech, i když ten...
vyskakuje na mě poslední dny z mnoha příspěvků. V „porovnání s jinými“ se málo věnujeme sobě, svému tělu a hlavně formálnímu celoživotnímu vzdělávání (pro mě formální vzdělání = jakékoliv organizované kurzy) Mně u toho vyskočila otázka, kterou jsem si nedávno kladla. Na gymnáziu a SŠ musí žák/student dodat potvrzení, jakým kroužkům se věnuje. Ale co když sportuje denně tím, že jezdí na kole, že...
„Tentokrát už si nastavím svoje hranice hned na začátku!“ Po kolikáté jste si už tuto větu řekli? Kolikrát jste věděli, že jste ze sebe dávali zbytečně moc a stalo se to standardem. A opět jste se ocitli v situaci, kdy víte, že je to průser a je potřeba zatáhnout za ruční brzdu? Jo, jo, myslím tu brzdu, kdy začnete říkat hezky, ale...
tj. pracovní vztah založený na partnerství. Tak bych intuitivně pojmenovala svoji kontinuální letitou práci. Princip, na kterém stojí můj osobní brand. Přemýšlela jsem, jak bych ho charakterizovala: ▶ Do každého i sebe kratšího vztahu (tím myslím i jen pohovor nebo poptávku po vyhledání zaměstnance) jdu s otevřeností, důvěrou a naslouchám potřebám klienta. Kladu často businessové „otázky na tělo“, abych pochopila, jaká je „core“ potřeba....
a chcete se jim pomstít? Nemusíte! Oni to zvládnou sami. Být perfekcionistou je totiž mnohdy trest sám o sobě. Samozřejmě můžete namítat, že je to pozitivní a nikoliv negativní vlastnost. Podobně se tváří i workoholismus. Jenže u obou platí, že od určité míry už není dobrým sluhou ale zlým pánem. Pozor, perfekcionista (ani workoholik) se k těmto „diagnózám“ moc veřejně...
byla jedna z mnoha otázek, na které jsem odpovídala (celý rozhovor najdete u mě na blogu – odkaz v komentáři) „Hledám takové znalosti, jaké jsou potřeba pro konkrétní práci a takové, aby byli kompatibilní s týmem i kulturou společnosti. Pracovní vztah je určitá paralela k osobnímu vztahu – obě dvě strany jsou spolu do té doby, dokud si mají co nabídnout. Jakmile to jedné nebo druhé...
