SPOJENÉ S NÁLEPKOVÁNÍM. Nešvar, který se intenzivně propsal už i do běžné konverzace. Nepřímo mi ty moje myšlenky dnes potvrdil výborný příspěvek (viz komentář) od Radek Brázdil, kde toto popisuje u tlačítek k nákupu. 👉 Odmítací tlačítka s textací:„Ne, děkuju, radši zaplatím plnou cenu.“„Nechci a klidně přijdu o zákazníky.“„Ne, nebudu o sebe pečovat.“ Jenže tlačítka je to nejmenší zlo z těch všech, i když ten...
vyskakuje na mě poslední dny z mnoha příspěvků. V „porovnání s jinými“ se málo věnujeme sobě, svému tělu a hlavně formálnímu celoživotnímu vzdělávání (pro mě formální vzdělání = jakékoliv organizované kurzy) Mně u toho vyskočila otázka, kterou jsem si nedávno kladla. Na gymnáziu a SŠ musí žák/student dodat potvrzení, jakým kroužkům se věnuje. Ale co když sportuje denně tím, že jezdí na kole, že...
posledních 15+ let je to skoro můj denní chleba. Číst mezi řádky nejen u pohovorů, ale i u konzultací, při kterých vám cca 2 hodiny intenzivně naslouchám, ptám se a poctivě si píšu i několik stránek podrobných poznámek (upřímně, kam se hrabou šifrovací stroje, po mě by tu hatmatilku málokdo vyluštil), abych pak v klidu několik hodin váš příběh vložila na „papír“....
„Tentokrát už si nastavím svoje hranice hned na začátku!“ Po kolikáté jste si už tuto větu řekli? Kolikrát jste věděli, že jste ze sebe dávali zbytečně moc a stalo se to standardem. A opět jste se ocitli v situaci, kdy víte, že je to průser a je potřeba zatáhnout za ruční brzdu? Jo, jo, myslím tu brzdu, kdy začnete říkat hezky, ale...
tj. pracovní vztah založený na partnerství. Tak bych intuitivně pojmenovala svoji kontinuální letitou práci. Princip, na kterém stojí můj osobní brand. Přemýšlela jsem, jak bych ho charakterizovala: ▶ Do každého i sebe kratšího vztahu (tím myslím i jen pohovor nebo poptávku po vyhledání zaměstnance) jdu s otevřeností, důvěrou a naslouchám potřebám klienta. Kladu často businessové „otázky na tělo“, abych pochopila, jaká je „core“ potřeba....
za 15+ let jsem je vysledovala a každý další pohovor/konzultace mě v tom utvrzuje. Cítím respekt, že si takové lidi dokážu do svého okolí přitáhnout a můžu být jejich průvodcem při hledání nového profesního cíle anebo být ta, kdo firmám najde takové nové kolegy/kolegyně. Jaké 2 nejčastější klíče to jsou? Buď 1) v dětství nebo mládí dělali závodně nebo jen...
a chcete se jim pomstít? Nemusíte! Oni to zvládnou sami. Být perfekcionistou je totiž mnohdy trest sám o sobě. Samozřejmě můžete namítat, že je to pozitivní a nikoliv negativní vlastnost. Podobně se tváří i workoholismus. Jenže u obou platí, že od určité míry už není dobrým sluhou ale zlým pánem. Pozor, perfekcionista (ani workoholik) se k těmto „diagnózám“ moc veřejně...
byla jedna z mnoha otázek, na které jsem odpovídala (celý rozhovor najdete u mě na blogu – odkaz v komentáři) „Hledám takové znalosti, jaké jsou potřeba pro konkrétní práci a takové, aby byli kompatibilní s týmem i kulturou společnosti. Pracovní vztah je určitá paralela k osobnímu vztahu – obě dvě strany jsou spolu do té doby, dokud si mají co nabídnout. Jakmile to jedné nebo druhé...
Všichni nabízíme ve své podstatě totéž a to, čím se lišíme, je (kromě ceny) zejména naše přidaná hodnota, forma, NÁŠ PŘÍSTUP K PRÁCI A K LIDEM. Moc se mi líbil příspěvek o LIDSKOSTI, který perfektně popisuje to, co já bych sáhlo dlouze popisovala (však mě znáte), a který nemůžu nesdílet: Profesor na prestižní univerzitě, který chtěl dát studentům cennou lekci, napsal na tabuli...
Vyhrkla jsem, když mi kamarádka vyprávěla o našem známém, kterého jsem už nějaký ten rok neviděla. Jeden z mnoha lidí, které jsem za svůj profesní život poznala a současně jeden z mála, za kterého bych dala ruku do ohně. Nejen tím, co umí ve své profesi, ale jak se ve své manažerské roli chová ke svým lidem. Je to člověk, který si...
