

Co byste řekli na to, kdybyste si dokázali VYTVOŘIT NĚCO, DO ČEHO VLOŽÍTE POZITIVNÍ ENERGII jako do úložiště a ta vložená energie se vám POSTUPNĚ UVOLŇUJE… kdykoliv „to“ vidíte nebo si na „to“ jen vzpomenete?
Podobně jako krb, který zahřejete a ještě několik hodin po uhašení ohně z něj sálá teplo.
Ano, uhodli jste.
MANUÁLNÍ PRÁCE JAKO TERAPIE! A nejen tím hmatatelným výsledkem, ale celým procesem tvorby (když si vybereme to, co nás těší).
Myslím si, že právě to, že naši předci pracovali víc manuálně, podvědomě pomáhalo být psychicky víc v pohodě.
Když přišly těžké chvíle, sedli na zápraží a viděli zeď, stodolu, plot, zahradu, zvířata nebo i vlastní dům, který vlastníma rukama stvořili. Vložili do nich fyzickou i mentální energii a teď, kdykoliv to vidí, jim přináší ÚSMĚV, SMYSL bytí a možná i sílu jít dál.
Prý je i vědecky dokázané, že PRÁCE RUKAMA MÁ NA NÁS VELMI POZITIVNÍ VLIV (aktivace parasympatického nervového systému, snižování hormonu kortizolu v krevním oběhu až o 75 %, rozvoj jemné motoriky, přirozené posilování mnoha svalů apod.)
Mám lety odzkoušeno, že když tvořím:
✔️jsem ve flow a zapomínám nejen na čas, ale i na starosti (to je moje forma meditace)
✔️ jsem mentálně teď a tady – když něco řežeme pilou, vrtáme, stříháme musím být ostražitá
✔️ naučím se spoustu nových věcí a na svět i práci u PC se dívám mnohem praktičtěji (bude to funkční, jakou to bude mít přidanou hodnotu, co je smyslem?)
✔️ protáhnu si tělo (i když na hubnutí to vliv nemá)
✔️ pro nás hypersenzitivní je to důležitá cesta, jak v dnešním fejkovém světě přežít...
Že nemáte čas na velké projekty?
Tak je naporcujte na dílčí úkoly. Každý den/víkend třeba i hodinku a v určitý okamžik všechno spojíte a budete nadšeni. Takto jsem postupně natřela pergolu na bílo, líbí se vám?