PROČ SE NAŠE INTUICE MÝLÍ MÉNĚ ČASTO NEŽ NÁŠ ROZUM?

Protože vychází z PODVĚDOMÍ a náš rozum primárně z našeho vědomí.
Já si vědomí představuju jako kalkulačku a podvědomí jako vysoce výkonný a přesný procesor, který

➡️ mi dokáže dát odpověď násobně dřív, než moje vědomá mysl vůbec začne nad problémem přemýšlet,

➡️ do výsledku započítává nejen to, co vnímám svými 6 smysly, ale i neskutečně více proměnných, o kterých na vědomé úrovni ani nemusím vědět (a přesto se podle nich rozhoduju, což třeba manipulátoři a někteří marketéři úspěšně využívají),

➡️ mezi proměnnými má i spoustu pocitů a zážitků, které jsme z vědomé úrovně vytěsnili (např. z dětství), ale ony jsou stále součástí naší osobnosti,

➡️ nevynechává vědomé, RACIONÁLNÍ, rozumové, analytické a naučené INFORMACE. Jen je bere jako JEDNU Z MNOHA SLOŽEK a nejsou jediným ukazatelem pro rozhodnutí.

Podobně vidím i rozdíl mezi SELSKÝM ROZUMEM (vychází z podvědomí včetně racia) a KRITICKÝM MYŠLENÍM (vycházející z vědomého rozhodování a někteří si myslí, že ho získají po absolvování kurzu).

Intuici si hýčkám, a proto ji cíleně piluji každý den, každou konzultací, každým životopisem, každým inzerátem, každou naší diskusí, úkolem, každou chybou… ponořím se do konkrétní situace a tam, kde jiní vidí tmu, vidím obvykle (jasné) obrysy.

Když se to někdy (přes všechna moje čidla) nepovede na 100 % a výsledek, není jaký bych si přála, trápím se a neustále rekapituluju, co jsem přehlídla, kde jsem měla být ještě pozornější. Kde intuice selhala.

Kde jsem měla přemýšlet za klienta, co jsem měla předjímat, kde jsem se nechala uchlácholit, který signál jsem přehlídla a špatně vyhodnotila … protože spokojenost klienta je pro mě vším. A taky nesnáším pocit viny…. protože jakékoliv vysvětlování zní jako laciná výmluva fušácky odvedené práce. A to je fakt ponižující a frustrující.

S mou abnormální mírou sebereflexe a hypersenzitivity jsem pro některé možná zbytečně NUDNÝ perfekcionista a do tohoto světa fakt nepasuju.

Ale vím proč – tam kde se moje intuice nechá svést ze svých pravidel, dostanu od života pěkně velkou facku. Asi to musí čas od času přijít, abych si udržela pokoru – práce s lidmi je nevyzpytatelná a i když udělám své maximum, nemusí to prostě stačit. Občas fakt závidím sebevědomým střelcům, kteří si z chyb nic nedělají.

Jak si intuici trénuju?

➡️ Kdykoliv mi intuice vyhodí nějaký výsledek, hledám odpovědi na vědomé úrovni, proč se takto rozhodla (vím, který kandidát je nejlepší na danou pozici, ale manažer potřebuje slyšet logické argumenty, tak je hledám).

➡️ Sleduji, kdo, jak a proč reaguje na konkrétní situace a opět si kladu otázky, co je přitahuje, proč a kdo na to reaguje. Hodně se člověk naučí vědomým sledováním příspěvků a diskusí.

➡️ Na odpovědi netlačím. Nejčastěji chodí, když vypnu mozek a dělám manuální práci nebo použitím jiné části mozku.

➡️ Píšu posty, u kterých sobě i vám zvědomuji to, co se děje na podvědomé úrovni, proto je vám to blízké.

➡️ Časem začínám vidět jasné vzorce, které neberu jako dogma, ale s každou další informací je stále kalibruji.

➡️ Čím více vím o nějaké oblasti, tím je moje intuice preciznější (naprosto jinou hodnotu bude mít v pralese, o kterém nic nevím a jinou o vaření, kde jsem profi kuchařem). Takže nasávám informace jak do hloubky, tak do šířky – prostě multipotenciál.