"Jé, já jsem zapomněla, že nemluvím se svou kamarádkou!"

Podobné věty slýchám od vás už roky. :-) Beru je jako potvrzení, že mi důvěřujete a můžete být sami sebou.

Jenže díky tomu taky často vidím rozdíl mezi tím, jak váš život vypadá navenek, a tím, jak se v něm skutečně cítíte.

Milionové zisky, povýšení, další příčka na korporátním žebříčku… A přesto může člověk večer ležet v posteli, cítit se osamělý, brečet a přemýšlet, proč vlastně není šťastnější.

Někdy za ten úspěch platí víc, než si chtěl připustit.

Vysledovala jsem, že náš život stojí na třech nohách: 🔺 zdraví 🔺 vztahy 🔺 práce

A málokdy jsou všechny 3 stejně pevné.

Je fascinující sledovat, že v jedné oblasti se můžeme nadřít a výsledek pořád nikde. A ještě si vyslechneme, že se málo snažíme.

V jiné nám to jde skoro samo, a tak máme pocit, že jsme odborníci na život a můžeme ostatním radit. I když o jejich situaci víme úplné prdlačky.

A proto vás neodsuzuju, nehodnotím a nedávám nevyžádané rady (možná maximálně nevyžádané otázky).

**Doporučuji pečovat o všechny 3 nohy, protože když se jedna noha podlomí, ty dvě zbývající nás můžou podržet. ** Kdybych si dneska měla vybrat, která z těch nohou bude "nejslabší a nejtěžší", asi bych si zase vybrala téma práce.

Sice si nemůžu kupovat věci, které nepotřebuju, za peníze, které nemám, abych udělala dojem na lidi, které vůbec nezajímám .... ale

o to víc se snažím nepřehlížet to dobré, co se mi děje. I kdyby to byly jen malé kapky hojnosti: ☕ Mít kolem sebe lidi, které prověřil čas a můžeme si volat klidně ve 3 ráno a ještě máme pocit, že jsme si nic neřekli :-) 🕯️ Kytka ve váze, zapálená svíčka, deka a dobré kafe. 🚶‍♀️ Mít prostor být sami se sebou...

Neznamená to, že mě těžké věci přestanou trápit nebo že se s nimi mám smířit.

Dávám vědomý pozor, aby mi to, co se zrovna nedaří, nezastínilo všechno ostatní. To je můj projev vděčnosti za hojnost, kterou vidím možná jenom já.