ODCHÁZÍM, NEMŮŽU SVOJI PRÁCI DĚLAT KVALITNĚ!

Toto téma kolem mě poslední dny a týdny obchází, tak ty myšlenky mám potřebu shrnout a pojmenovat….. a pustit dál.

Šikovní srdcaři mají vnitřní motivaci dělat práci dobře. Nepotřebují, aby jim někdo seděl za zády a kibicoval. Naopak jsou pyšní, když dostanou úkol, který jim sedne a který si komplexně zpracují, aby pak viděli výsledek své práce. Ideálně reálný pozitivní dopad. Pak dostávají vloženou energii zpět (jen finanční odměna k udržení nestačí, musí to jít ruku v ruce, jinak to nebude dlouhodobě udržitelné).

Jenže tito lidé bývají velmi často přetěžovaní. Jednak neumí často říkat NE a druhak, pro kolegy je samozřejmě výhodnější dát práci někomu, na koho se můžou spolehnout. A nebo jen zaměstnavatel škrtí náklady.

Jenže když postupně zjistíte, že sedíte na 10 židlích, bavíme se o kvantitě a už málo o kýžené kvalitě. Váš pracovní den má omezené množství hodin a obvykle k dispozici 2 ruce a nohy. Samozřejmě může dávat heroické výkony a jet na doraz, ale to nejde dělat do nekonečna. Většinou se ozve i zdraví nebo problémy, které se s přetížením promítají i do soukromí.

Zaměstnavatel může říct, že je to super, že ušetřím Ale opravdu ušetří? Co takové NÁKLADY UŠLÉ PŘÍLEŽITOSTI? Třeba v náboru, kde budete mít 20 a více otevřených pozic, s nástupem velkou byrokratickou zátěž a aktuální situaci, kdy za 2 dny už má kandidát jinou nabídku. Je to obrovský stres, sprint, tlak…. dlouhodobě neudržitelný.

Kdo ví, kolik firmu reálně stojí, když každý poptávaný nový kolega nastoupí později, protože to rychleji nejde? Mám pocit, že se zaměřujeme na rádoby úspory, ale skutečné peníze utíkají úplně jinde (a nejsou malé!) Kdo dělá skutečné hodnocení rovnice COST vs. BENEFIT?

Tato situace obvykle vyústí tak, že přetěžovaný srdcař odejde a firmu pak taková ztráta stojí násobně víc… ale to vidím jen z pohledu a vyprávění lidí, kteří takto odešli, protože nesnesly, že svoji práci už nemůžou dělat kvalitně.

Zajímal by mě tak pohled zaměstnavatelů, manažerů a vlastně kohokoliv, co mi v této úvaze možná chybí za proměnnou…..nebo jakýkoliv jiný úhel pohledu k vzájemné diskusi.

Sama u sebe vím, jak velmi nepříjemné je odvádět práci, pod kterou se už nemůžete podepsat……(byť i jen dočasně).

P.S. vzpomněla jsem si ještě na slova Ervína Dombrovského: „Než začnete pomáhat, přestaňte nejdřív škodit.“ Totéž platí i zde – když už nechcete pomáhat, pak ok. ale hlavně neházejte aspoň srdcařům klacky pod nohy (neškoďte).