4 ASPEKTY, KTERÉ MŮŽOU PODPOŘIT LIDSKOU VYZRÁLOST

nebo nevím, jak to napsat. Prostě se mi postupným sledováním a mým vlastním „sociologickým průzkumem“ u pohovorů nejčastěji u vyzrálých osobností opakovaly následující zkušenosti:

1) PRACOVALY NĚJAKÝ ČAS V ZAHRANIČÍ

A je jedno, jestli to bylo nejdřív na škole a jednalo se o klasický úklid, zákaznický servis nebo prostě něco jiného. Člověk si musí umět poradit v naprosto novém světě v cizím jazyce, s neznámými lidmi, sledovat co se od něj očekává …. musí se o sebe umět postarat. Obvykle nemá žádný polštář a zjistí, že když musí, tak řešení najde. Mnohdy překvapí i sám sebe, co zvládl. Získá větší pokoru, nadhled a zažije si prostředí, které je často výrazně méně o politikaření než v ČR (na což po návratu nejčastěji narazí a frustruje je to, protože se jedná o plýtvání energií)

2) PRACOVALY UŽ PŘI STŘEDNÍ ŠKOLE

Důvodů může být mnoho. Někdy chuť dopřát si to, na co rodiče nemají. Získat nezávislost. Mít praxi a po škole lépe placené zaměstnání. Něco nového se naučit. Dozvědět se, co je skutečně baví a co ne. Nebo je tak rodiče motivují, aby věděly, co je může čekat, pokud nedostudují (tady je to trošku sporné, ale budiž).

Je na nich znát, že pochopily, jak to v životě chodí, získali pracovní návyky, naučili se komunikovat, někteří naslouchat.

3) ZAŽILY SI NÁROČNÉ DĚTSTVÍ

kdy musela dospět výrazně rychleji, než vrstevníci. Ať už proto, že doma nebyly peníze, dobré vztahy nebo o někoho blízkého přišly. Mají silnou negativní motivaci žít život jinak, vzít ho do svých rukou a neskončit stejně. Nezůstat v roli oběti, ale stát se tvůrcem svého života.

4) INTENZIVNĚ SE VĚNOVALY NĚJAKÉMU KONÍČKU

Jednoduše na sobě pracovaly, rozvíjely se, viděly výsledky a to je motivovalo v dalším životě. Sportovci navíc bývají také velmi houževnatí, precizní, výkonově orientovaní (někdy až extrémně).

A nebo jsou to prostě STARÉ DUŠE.

Občas se musím podívat do životopisu, abych se ujistila, že těmto lidem je třeba jen 20 let. Protože tak, jak přemýšlí, bych jim řekla výrazně víc. Mám radost z každého takového – pro mě naděje do budoucna.

Trošku je mi jich líto, protože jim vrstevníci mnohdy nerozumí a setkávají se s tím, že se je lidé snaží ponížit. Ono je to pohodlnější než vzít život do svých rukou. Když něco nebudu mít já, nebudeš to mít ani ty.

Kdysi ve mě několik lidí dalo důvěru, viděli ve mě to, co já v sobě ne. A dnes jsem ve věku, kdy totéž můžu udělat já pro někoho dalšího… a moc ráda to dělám. Je to jako když oprášíte diamant. Přála bych to zažít každému…..

P.S. rozhodně není cílem vytvářet škatulky nebo tvrdit, že kdo nezažil ani jedno, nemůže být vyzrálý. Pouze se tyto aspekty často opakují….ráda si vyslechnu, co vás lidsky nejvíc posunulo.