2 EXTRÉMNÍ PROJEVY LÁSKY

které sleduji v reálném životě, v rámci mých konzultací i tady na LinkedInu.

Nedostatek lásky v průběhu nějaké fáze života. Touha po lásce a vnitřní potřeba „být viděn“ a získat si pozornost a uznání, je dle mého přirozená.

Klíčovou otázkou je, jakým způsobem tuto potřebu vyjadřujeme a prezentujeme.

Osobně jsem vysledovala 2 extrémní formy DESTRUKTIVNÍ LÁSKY, záleží na koho tu bolest z nedostatku otočíme.

💗 DESTRUKCE SMĚREM K SOBĚ

✔️ snaha všem okolo dělat první poslední (dětem, rodičům, partnerům, přátelům, kolegům, zaměstnavatelům)

✔️ jenže paradoxně, čím víc se snaží přiblížit k tomu, koho mají rádi, tím víc vstupují do jeho prostoru a on je od sebe odhání (dusí ho to),

✔️ v práci jsou to často tahouni, kteří neumí říct NE, protože se (absurdně) bojí, že je pak nikdo nebude mít rád

Jak z toho ven? Okolí se k nám často chová tak, jak se chováme sami k sobě, tj. musíme se naučit postupně si nastavit hranice a respektovat i svoje potřeby (být sami, dělat co nás baví, nasytit se drobnou radostí).


💗 DESTRUKCE SMĚREM K OKOLÍ

✔️ vyžadují poslušnost a posluhování často formou manipulací (čím víc lidí kolem sebe ponížím, tím víc sebe povýším a budu se cítit důležitě) – jako to malé dítě, co dupe nožičkou a vyžaduje si splnění svého přání,

✔️ nedostatek lásky zaplňuji majetkem, mocí … jenže on ten majetek ani pozlátka skutečnou prázdnotu nezaplní, jen dočasně přelepí.

✔️ lidé jsou s nimi často jen proto, že se jich bojí (pod světlem je největší tma) nebo z nich mají prospěch …

Jak z toho ven? Dokud si nepřipustí, že si lžou sami do kapsy, nebo jim osud nepřipraví lekci, aby se probrali, těžko může dojít k jakékoliv změně.

Myslím si, že DOSYCENÍ LÁSKOU nemusí být o velkých gestech, naopak, může jít malé pozornosti. Snad každého, kdo není psychopat, zahřeje u srdce
– úsměv (i na pokladní v obchodě),
– pozdrav s upřímným pohledem z očí do očí
– poděkování,
– zdravá vstřícnost a ochota (třeba jen pustit někoho z vedlejší silnice),
– přátelské objetí (ta beze slov můžou být větší než se slovy),
– upřímný kompliment….

Začněme sami u sebe. I když nemáte vedle sebe někoho, s kým se dnes můžete políbit pod rozkvetlým stromem, nic vám nebrání zavolat nebo napsat nějakému člověku, že ho máte rádi (děti, rodiče, přátelé..)

A já děkuji vesmíru (i veřejně) za to, že mám kolem sebe upřímnou lásku v mnoha formách a skutečné přátele. Není jich moc, ale o to je to silnější.