TOTO MI NAPROSTO ZMĚNILO ŽIVOT

Před téměř 25 lety mi pomohl „cizí člověk“, který utekl v 68. z ČR a jako lékař pak působil zbytek života v Austrálii. Když jsem nedostala vízum, abych tam přijela za svým přítelem, nabídl mu, že mi napíše pozvání a zaručí se za mě. A udělal to nejen on, ale i jeho exmanželka! Byli jsme pro něj naprosto cizí lidé.

Svět se mi otočil o 180 stupňů. Do té doby jsem v zahraničí byla jen 1x na týden, v 16 letech poprvé utekla z domu, k narozeninám dostávala čokoládu na vaření a na Vánoce dárky s cenovkami, abych věděla, kolik jsem je stála… A najednou mi cizí člověk takto pomůže?!

Pozvala jsem pana doktora na oběd do domu jeho syna, kde jsme bydleli. Přišel k nám a dal mi 2 padesátidolarovky. Nikdy nezapomenu na to, když jsem mu řekla, že to nedává smysl. On mně, cizímu člověku, pomůže a já ještě od něj dostanu kapesné?! Podíval se na mě a řekl klidným tónem, ať si je vezmu zavčas, že měl 3 bankovky a už má jenom 2!

Trápil mě pocit, že jsem někomu dlužná. Že mi tak moc pomohl a přitom mě neznal. Po pár měsících „mi došlo“, že
– pro něj to byla maličkost (nic neriskoval),
– že vůbec nečekal nějakou odplatu, udělal to rád.

Za život jsem snad nepotkala dobrosrdečnějšího člověka, jako byl on! Byli jsme v úzkém kontaktu do nedávna, než mu pan Alzheimer pomohl zapomenout…přesto jsem využila každé příležitosti mu za ty roky pomoci a poděkovat.

Pro něj to byla maličkost, ale mně to naprosto změnilo život. Pochopila jsem, že I DROBNOST VE SPRÁVNÝ OKAMŽIK SPRÁVNÉMU ČLOVĚKU MŮŽE POMOCI a někdy i naprosto změní život.

A proto ten kruh už tolik let opakuji. Pomáhám tam, kde vím, že ta energie jde dál. Že pomáhám člověku, který přirozeně pomáhá jiným a tím se kruh energie nezastaví. Nečekám, že dostanu něco zpět, protože vím, že až budu potřebovat, objeví se v mém životě člověk, který mi nezištně pomůže (pokud se naučím přijímat).

Dneska už vím na sobě, že tenkrát, když viděl, jak jsme vděční a šťastní za to, co pro nás udělal, měl z toho možná větší radost než my.
Proč to píšu? Včera jsem zjistila, že moje konzultace doporučil člověk, se kterým jsem si vyměnila pár zpráv v roce 2018 ohledně profesního směřování! Já už jsem dávno zapomněla, protože to pro mě byla maličkost, ale pro něj to bylo v tu dobu důležité. A nepochybuji, že dneska ve své profesi (taky působí v HR) rád lidem nezištně poradí.

Buďme k sobě laskaví, budujme tyto drobnosti lidství, které ten dnešní svět dělají snesitelnější. Nečekejme na to, že začne někdo jiný, ale začněme u sebe.

Není potřeba nic megalomanského. Stačí, že třeba
– darujeme úsměv,
– prohodíme pár milých slov u pokladny nebo ve výtahu,
– pustíme někoho z vedlejší silnice na ucpanou hlavní,
– poradíme v rámci možností…..
– řekneme konkrétním lidem, za co jste jim vděční, protože nikdo z nás neví, kdy naše svíčka dohoří a jestli v budoucnu bude příležitost s pokorou poděkovat.