HYPERSENZITIVITA = VYSOKÁ CITLIVOST

je darem i prokletím v jednom. Když už si myslím, že mám toto téma zpracované, přijdou hluboké emoce nepřijetí, které mě z toho omylu vyvedou a já má pocit, že stojím opět na začátku. S věkem je takových stavů naštěstí méně a už netrvají týdny/dny…. ale jen dny/hodiny.

Hypersenzitivita není o tom, že kolem vás musí lidi chodit po špičkách, berete si věci víc osobně než jiní. Vysoká citlivost je o tom, že vnímáte mnohem více podnětů a impulzů a ty pak musíte umět zpracovat, aby vás nezahltily.

Na jednu stranu je to super

– Při hluboké práci s lidmi, kdy naslouchám příběhům a také v konzultacích díky tomu můžu zazrcadlit důležité myšlenky, detaily, které můžou měnit emoční zabarvení určitých situací. A to pak vede k samovolnému a přirozenému procesu léčení ….

– Při vnímání souvislostí tam, kde na první pohled nejsou vidět, naskakují v hlavě rychlostí blesku provázanosti, obrazy a možná řešení…

– Pro vnímání potřeb určitého místa, kreativitu tvoření, budování vzájemné harmonie apod.

Na druhou stranu

– I když mám lidi ráda, potřebuju často být sama (nebo jen s nejbližšími), aby se mi z obrovského množství informací „nezahltil procesor“. Abych dokázala všechny ty podněty nějak zpracovat. Jsem takový poustevník….

– Vědomě se vyhýbám small talks a setkání větší skupiny lidí (čti 2 a více), která zejména extrovertům dělají lidsky dobře a tím jsou chodící reklamou na svůj business. Což mě frustruje, protože toho nejsem energeticky schopna, i když vím, jaký efekt to může mít.

– Vnímám rozpor mezi tím, co lidé říkají a co cítí, snadno poznám manipulaci a lež (i když bych si přála to nevidět)…..Zejména tam, kde si lže druhá strana už sama sobě a žije v sebeklamu.

– Vidím některé nepříjemné situace s předstihem, ale málokdy to dokážu zvrátit, což je nesmírně frustrující. Je to jako vidět rakovinu, která je uvnitř těla, ale dotyčný se cítí dobře a varovné signály přehlíží nebo je odmítá řešit……

– Umím kopat za jiné, ale už ne za sebe…

Pomalu začíná melancholický podzim a pro mě emočně nejtěžší období v roce. Ač je moderní mluvit o empatii a pochopení, stále je tlak na výkon, mnohdy nereálné a kontra KPI´s a každý se s tím musí naučit pracovat.

Ani nevím, proč to píšu………možná pro vás, poustevníky, co zrovna teď potřebujete vědět, že v tom nejste zdaleka sami… Díky soc. sítím mám možnost poznat další poustevníky (a nejen ty) a sdílet vzájemně své myšlenky….

Foto free Canva