Především jsem žena, která je jako pozorovatel součástí mnoha životních rolí, ať už v hlavní či vedlejší úloze. 
Miluji život, miluji své pokroky a práci na sobě, miluji zpěv a tanec, miluji vše, čím jsem právě v tuto chvíli TADY a TEĎ…

V dětství jsem neměla ani potuchy o tom, že každý disponujeme darem vyléčit sebe sama, nevěděla jsem, jak naslouchat své duši ani proč nebo jak vznikají nemoci…ale vše potřebné se mi odhalilo a nyní vím, že můžu mít vše, o čem sním… Důležité je jak myslím!

Mé zrození na tento svět provázela od samého počátku dětská mozková obrna, kde primární zásah byl na levé noze. Verdikt lékařů tehdy zněl: “neměnný stav".  Jako malá holčička jsem celým svým srdcem věřila, že se uzdravím a jednou si koupím červené lodičky na vysokém jehlovém podpatku, na kterých také budu moci chodit. 

V průběhu života a dospívání jsem absolvovala nespočet různých medicínských i alternativních vyšetření, operací a pokaždé bez většího úspěchu… Má víra v uzdravení se vytrácela tím víc, čím víc jsem „nasávala“ pochyby… své i cizí… Postupem času bylo mé sebe-přijetí, respektive přijetí nemoci absolutní a já přestala toužit chtít víc… Zpět své zdraví…

Držet se nemoci, znamená postupně zbavovat se vlastní moci… A já se jí držela velmi urputně. Proč? Protože pro mě bylo snazší plout ve známých vodách, než se pouštět do neznámého. Krokem do neznáma si musíme být vědomi zodpovědnosti za sebe, svůj život, své zdraví…

Jako dospělá žena, která v tu dobu procházela různými životními obdobími, si velmi dobře pamatuji na slova, která se mi neustále opakovala. Ta slova byla „ Chci být šťastná a vědět, kdo jsem?!“ A kdo se ptá, vždy dostane odpověď…Proto mou dospělost začalo provázet pár úžasných Inspirací, skrze které jsem se naučila Milovat sebe sama, pracovat s každodenními, myšlenkou vytvářenými, pochybami a především jsem opět UVĚŘILA V ZÁZRAKY, pro které opravdu stačí ROZHODNOUT SE, DOVOLIT si je a VYKROČIT … Pro mě toto uvědomění znamenalo vykročit do ZDRAVÍ…