KDYŽ MÁ PERSONALISTA ŠPATNOU PAMĚŤ NA JMÉNA (jako já), tak je to docela průšvih a nezbývá, než si třeba napsat pár klíčových slov z  příběhů konkrétního člověka/firmy a spojit si je technicky se jménem.

Co ale považuji za větší průšvih je, když  zapomínáme, že i my jsme se museli spoustu věcí naučit, protože: „Žádný učený z nebe nespadl.“

Zapomínáme, jak jsme se cítili:

• když jsme přišli do nové práce a nikoho neznali, – když nám nešlo přehoupnout se v AJ z věčného začátečníka na úroveň B2,
• když jsme se snažili a zvládli jsme dobře 9 z 10 věcí a nakonec dostali sprďana za tu jednu věc, která nebyla perfektní…

Nemusíme mít dokonale vyvinutou empatii, abychom mohli druhé lidi v jejich situaci pochopit.

Stačí, když si:

1. uvědomíme a budeme RESPEKTOVAT, že jsme ušli nějakou životní cestu a prostě jen někteří jsou na té cestě před námi a jiní za námi,
2. BUDEME SI PAMATOVAT, jak jsme se v různých situacích sami CÍTILI a
3. NEBUDEME JINÝM DĚLAT TO, CO NECHCEME, ABY ONI DĚLALI NÁM.

Přidejte se k diskutujícím na LinkedInu >>