Jak dlouho si ještě budeme podřezávat větev?

Tento článek nepřímo odpovídá na to, proč je výběr zaměstnanců v dlouhodobém horizontu tak důležitý,  i když je dnes svět tak rychlý, že nikdo neřeší, co bude za 2 roky. Ale tentokrát vás nepovedu k odpovědi přímo, ale pokusím se vás přimět k tomu, abyste tu důležitost viděli v celé své komplexnosti a propojenosti s jinými aspekty našeho života.

CO MÁ SPOLEČNÉ KVALITA JÍDLA, FIREM A TŘEBA I CELÉ ZEMĚ?

Fascinuje mě, jak se stejné situace projevují a opakují v různých aspektech našeho života a většina z nás si toho ani nevšimne. Je až děsivé, jak opakujeme stejné lidské chyby a jak jsme nepoučitelní. Začnu nejdřív oblastí, u které už téměř všichni vnímáme, že je něco skutečně špatně – že jsme zašli až příliš daleko (byť už se někteří snaží najít cestu zpět).

  1. Kvalitní jídlo bez kvalitních surovin neuvaříte

To, že máme dneska plné obchody něčeho, co se prodává jako jídlo, není žádné tajemství.  Spousta „umělotin“, které nemají žádnou výživnou hodnotu.  Položili jste si někdy otázku: „Jak je možné, že jsme to nechali dojít tak daleko?

Začalo to nenápadně. Nejspíš nějaký „chytrolín“ chtěl větší zisk a rozhodl se jít cestou levnějších surovin. A evidentně se mu to podařilo, protože se přidávali další a další „chytrolíni“. Vyrábí se za každou cenu, prodávají se prázdné kalorie, které nedají tělu energii a jenom mu zaplácnou chutě. Ovoce i zelenina mají ukázkový vzhled, ale jíst se nedají a o vitamínech snad ani nemůže být řeč……otravujeme zemi, suroviny, jídlo, sami sebe…

Postupem času jsme se dostali do situace, kdy už snad ani není z čeho vybírat – a to ani ti, kteří sice z takových obchodů zbohatli, ale za ty peníze si dneska nemají moc co koupit. Dostali jsme se do slepé uličky…

  1. Firma je tak dobrá, jak dobré má zaměstnance

Jako lidstvo jsme velmi nepoučitelní – podobný vzorec, jako je u potravin, vnímám i v oblasti zaměstnávání.  Majitelé firem, které žene hlavně zisk a sláva, jsou ochotni pro to udělat cokoliv. Najmou si výkonné manažery, kteří mají stejný motiv – hlavně se mít jako prasátko v žitě – ať to stojí, co to stojí. Nejjednodušší pro takové manažery je

  • obklopit se lidmi, kteří nic neumí, protože je tak neohrozí na své židli,
  • přijímat mladé lidi, kteří ještě nemají svůj vlastní názor a jsou lehce manipulovatelní,
  • když se něco stane, obětovat některého človíčka ze svých řad (ovečku ze svého stáda) a
  • hlavně pořádně přikyvovat všem vrtochům majitele nebo prostě tomu člověku, ze kterého „teče dost peněz“.

S trochou štěstí to může mít krátkodobě velký efekt, ale rozhodně to není dlouhodobě udržitelné.  Je jen otázkou času, kdy z firmy odejdou tahouni, kteří přicházeli s novými myšlenkami, byli nositeli skutečného kow-how a tvořili srdce firem (možná i proto máme v ČR kolem 700 000 lidí na volné noze, což jsou často odborníci ve své profesi, kteří jsou unavení z podobně zaměřených společností).

K čemu takové chování firem vede?

  • Firmy se stávají lidsky podkapitalizované – přišly o své palivo.
  • Ti, kteří ve skutečnosti nemají firmě co dát, pochopí, že nejde o to, co umí, ale s kým se přátelí a jak dobrými jsou politiky. A jak se říká, s chutí roste hlad.
  • Manažeři, kterým jde výsostně jenom o jedno číslo na konci roku, za kterým vidí tučnou odměnu, neřeší, co bude za další rok nebo dva, protože ve firmě už nejspíš nebudou.  Ti pak s úsměvem přejdou k jinému zaměstnavateli a nic neřeší. Ale i na ně jednou dojde. Vím o několika manažerech, kteří se takto chovali (upřednostňovali zaměstnance mladší 35 let apod.) a když i jim bylo 50 +, někteří z nich se stali nezaměstnatelní…. Jednoduše je vystřídali mladší a dynamičtí – prostě tací, které i oni dřív upřednostňovali.

Firmy s takovým způsobem podnikání si pod sebou podřezávají větev. Jsou navenek úžasní, mají krásný obal (PR, marketing), ale uvnitř jsou prázdné, prohnilé. Ať si to připustí či nikoliv, je jen otázkou času, kdy se ten „obal“ propadne a všechno se zhroutí jako domeček z karet. 

  1. Budeme mít vždy takovou zemi, jakou si ji uděláme

Podobnou analogii můžeme vidět i v rovině státu. Jeho reprezentanti (úředníci, politici a další státní zaměstnanci) jsou placeni z našich daní, aby se starali o provoz státu,  ale mám pocit, že velmi často reprezentují spíše jen svoje ego a také ego těch, kterým se snaží zavděčit. Schovávají se za spletitost zákonů a věří, že ti, kterým vyhověli mimo rámec zákona, se za ně v budoucnu postaví. Podle staré metody: „Já na bráchu, brácha na mě.“ Ale zapomínají na to, že pro ty, kteří mají peníze a kontakty, jsou pouze loutkami, které potřebují pro svoje cíle. A ve chvíli, kdy svých cílů dosáhnou, přestávají mít krytá záda. Posouvají své praktiky dál a dál – a to, co se nám kdysi zdálo nemyslitelné se stává standardem. Jako jeden příklad za všechny – třeba vyjadřování politiků na veřejnosti, stavby na černo,… dosaďte si sami.

K čemu to vede?

  • K vytváření zprzněného prostředí, ve kterém žijeme všichni (tj. i oni a jejich děti) – nejen praktikami, ale tím, jak to tu vypadá – do záplavového pásma nechají postavit nové domy a za pár let se budou divit, že i jejich dům zničí voda, omezí lidem vstup na jejich pozemek a sami se jednou nedostanou do své garáže. …
  • K odchodu šikovných lidí z určitých lokalit, případně odliv českých mozků do zahraničí.
  • K frustraci slušných lidí, kteří se přestanou zajímat o další dění, což vede k většímu roztahování se těch, co jsou u moci (což už je dnes více než zřejmé nejen v politice).

Je jen na nás, jestli přestaneme zavírat oči před tím, co se tady děje;  podřezávat si vlastní větve tím, že budeme ochotni zaprodat svoji duši za peníze.

Dnešní doba je uspěchaná a nenabízí tolik k prostoru k zastavení a zamyšlení.  Anebo  – možná právě proto jsme v jednom kole – abychom neviděli, co za sebou zanecháváme. Dívat se vpřed a snít o sociálních statusech (luxusní práce, auto, dům, rodina, dovolená, postava,….), které ale ve skutečnosti žádné štěstí nepřinesou, není dlouhodobě udržitelné.

Možná jste si toho v tom spěchu nevšimli, možná před tím zavíráte oči, ale

… to, v jakém světě žijeme, je odrazem a z velké části výsledkem naší lidské (ne)činnosti.

No, řekněte sami, k čemu je nám

  • Jídlo, které nedává žádnou energii?
  • Firmy, které nevytvářejí žádnou přidanou hodnotu a jsou jenom tokem peněz k několika málo lidem?
  • Stát, který si neváží slušných lidí a nepřímo je nutí, aby se vzdali toho, co vybudovali a raději odešli jinam?

Jsme to my, kdo může za to, kde žijeme.  Teď si možná většina z vás řekne, že vy vlastně nic špatného neděláte.  To jenom pan Novák nebo psychicky labilní sousedka apod.  Jestli ano, přečtěte si to ještě jednou. Vidíte, kdo jaké zlo páchá a stále se tváříte , že se vás to vůbec netýká?!  Máte pravdu, dneska se vás to netýká, ale zítra to může být jinak.  Trošku mi to připomíná scénku z Pelíšků, kdy ředitel školy v podání Jaroslava Duška řekl něco ve smyslu: „Přece víš, že já jsem jiný komunista.“ A to je něco, co nám zůstalo z dob minulé éry.  Zavírat oči a věřit, že když to jakože nevidíme, tak se to vlastně neděje (tak nějak to dělají děti – dají si ruku přes oči a mají pocit, že je nikdo nevidí.)

Jak začít? Jedině u sebe a třeba tím, že se budeme držet hesla:

Díky, že jste dočetli až sem, vážím si toho a budu ráda i za Vaše názory, příspěvky, postřehy…

Martina Koláčková

Profesi personalisty se věnuji více než 11 let. Pomáhám firmám přitahovat a udržet takové zaměstnance, které potřebují. Současně jsem průvodcem jednotlivcům při hledání toho jejich pravého zaměstnání.

 

Konkrétně nabízím: HR analýzy, HR Branding, Recruiting, HR poradenství.

 

Napsala jsem 3 praktické e-booky
Krok za krokem k nové práci, Motivační dopis snadno a rychle a 10+8 mýtů o hledání práce.

 

Více o mně si můžete přečíst zde >>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *